Recenze: Penderecki s orchestrem Sinfonia Varsovia v Praze dirigoval i sebe

Autorita Krzysztofa Pendereckého jako jedné z vůdčích osobností světové hudby druhé poloviny dvacátého století je neoddiskutovatelná. Přítomnost legendární postavy polské kompoziční školy učinila proto ze čtvrtečního koncertu Pražského podzimu jedinečnou událost.

Penderecki, jak rád činí, přijel jako dirigent nejen vlastní hudby, ale i tvorby svých oblíbených autorů minulosti. Orchestr Sinfonia Varsovia, se kterým v Rudolfinu účinkoval, dokázal v obou sférách posluchače zaujmout. Ve výběru z Dvořákových Legend potěšil melodikou a příjemnými harmoniemi, v Mendelssohnově Skotské symfonii barvitostí a energičností.

Zvuku bylo v této typicky romantické partituře možná až příliš a odstínění a vypracování drobných detailů naopak méně. Nesmí se však zapomínat, že Penderecki přece jen není v prvé řadě dirigent, ale skladatel, že tedy nelze čekat všechny záhyby romantické hudby tak jemné a tak nasvícené, jako je tomu v případě mistrů taktovky soustředěných celou svou kapacitou jen na interpretační výkony.