Infarkt, nebo jen panika?

Přesto se za těmito nepříjemnými projevy může skrývat i "obyčejná a neškodná" panika, přesněji její záchvat - panická ataka. "Rozeznat paniku od infarktu je problém i pro odborníka," vysvětluje MUDr. Michal Tomasy, lékař Územního střediska zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje (ÚSZSSK). Přitom záchranáři vyjíždějí častěji k akutním psychickým obtížím pacientů než k infarktům. Jen ve Středočeském kraji proběhlo za loňský rok 85 tisíc výjezdů, z toho čtyři tisíce tvořily náhlé srdeční problémy a pět až šest tisíc bylo psychiatrických diagnóz. "Samotné nás to překvapuje, ale výjezd za pacientem s panickou atakou je velmi častý," dodává MUDr. Jana Šeblová, vedoucí lékařka ÚSZSSK.

Samotná panická ataka se projevuje rozšířenými zornicemi, poruchami vidění, dostaví se sucho v ústech, dochází k motání hlavy, pocitům nestability a zmateným pohybům. Téměř souběžně se objeví bušení srdce, pocit tlaku nebo neurčitá bolest na hrudi. Zvýší se krevní tlak, což může vést k bolestem hlavy, pocitu slabosti a návalu horkosti. Možné je také brnění v prstech, ztuhlost svalů a křeče. "V tomto okamžiku obyčejná úzkost začne vzrůstat, přičemž se rozvíjí také strach o život," popisuje stav Jeroným Janíček, novinář, autor publikace Když úzkost bolí a sám psychiatrický pacient. Není divu, že takto vyděšený pacient nebo jeho okolí zavolá linku 155.

Pane doktore, vezměte mě za ruku

Už jen samotný příjezd zdravotníků může mnohé pacienty uklidnit a děsuplné příznaky náhle odezní. "Je velmi náročné v klidu mluvit s pacientem, který je objektivně v pořádku a žádné život ohrožující nebezpečí mu nehrozí, přestože on sám je o tom přesvědčen a náš výjezd k němu je často opakovaný," říká doktorka Šeblová. Hlavní podle ní je, aby sám lékař zůstal v klidu a nerozzlobil se na pacienta, byť jasně vidí, že mu nic není. Na základě vyšetření a rozhovoru s pacientem záchranář rozhodne o dalším postupu. Je možné, že samotné ošetření v domácím prostředí postačí a pacient nebude transportován do nemocnice. "Základní pomocí je rozhovor s pacientem. Ten mnohé z nich zklidní natolik, že další zásah není třeba," vysvětluje lékařka. Pacientovi může být také podán lék se zklidňujícími účinky (anxiolytikum) nebo injekce s magnéziem, která tlumí křeče. To se ale nestává příliš často, většinu případů je možné zvládnout klidným rozhovorem.

"Máme-li potřebu chytit přítomného lékaře či záchranáře za ruku, nestyďme se o to požádat. Záchranář či lékař nám tak vlastně dává najevo, že nejsem sami. Ani v našem prožívání hrůzy, ani ve vesmíru," vysvětluje novinář a pacient Janíček.

Jste naprosto zdráv, bohužel

Panický pacient se může octnout na akutním příjmu interního nebo kardiologického oddělení právě díky tomu, že projevy infarktu a panické poruchy jsou takřka totožné. Navíc příznaky, jako je bolest na hrudi nebo pocit na omdlení, nejsou objektivně změřitelné. "V našem oboru bojujeme o záchranu života. Řešíme, jak zavést katetr, připojujeme pacienta na různé přístroje a velmi těžko hledáme čas na obyčejný rozhovor," říká MUDr. Tomáš Janota, CSc., vedoucí lékař kardiologické jednotky intenzivní péče III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Podle něj jsou sami lékaři pod silným tlakem, navíc rozeznat infarkt od panické ataky je možné až po mnoha letech praxe. "Na škole se s tím medici nesetkají. Neumím si představit, jak je to naučit, to lze jedině praxí." Sám doktor Janota se mnohokrát setkal s případy, kdy byl pacient objektivně zdráv, přesto byl převezen na jeho oddělení. "Je velmi náročné takovému pacientovi, zvlášť když jej ošetřujeme opakovaně, sdělit, že skutečně nepotřebuje naši péči, ale měl by navštívit psychiatra," dodává.

Přitom sdělení dobré zprávy o zdravotním stavu panického pacienta paradoxně neuklidní a může jej utvrdit v mylném domnění, že je vážně nemocen, jen mu to lékař nechce říct. Velký strach o život je typickým příznakem panické poruchy. "Při panické atace úzkost po několika vlnách spontánně vymizí a my zůstaneme naživu. Vyčerpaní, roztřesení, vyděšení a unavení," pokračuje Jeroným Janíček.

Skutečně pomůže pouze psychiatr

Jedinou opravdovou pomocí pro panické pacienty je návštěva psychiatra. Problém však je, že pacienti přicházejí často velmi pozdě. Natolik se obávají odsouzení svého okolí, že raději několik let trpí, než by zaklepali na psychiatrickou ordinaci. Obecně platí, že jakmile začne úzkost pacienta ovlivňovat natolik, že má problém vykonávat běžné činnosti nebo se cítí ve velké psychické nepohodě, neměl by čekat a psychiatra vyhledat. "Neléčená úzkost výrazně narušuje sociální uplatnění jedince. Například víme, že úzkostní pacienti podávají mnohem méně kvalitní pracovní výkony, než odpovídá jejich vzdělání a zkušenostem," varuje MUDr. Martin Anders, Ph.D., odborný asistent Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Bohužel platí, že neléčený úzkostný pacient si zkrátí svůj život o deset až patnáct let. n

lh