Začínal obchodem s oleji, teď sám těží ropu

PROFIL

Petr Lamich, majitel firmy Česká naftařská

Zatímco vlastník Moravských naftových dolů Karel Komárek patří k nejbohatším a nejznámějším tuzemským byznysmenům, jméno jeho menšího konkurenta Petra Lamicha téměř nikdo nezná. Domácí naftařská dvojka se drží v ústraní, na veřejnosti téměř nevystupuje, s médii nekomunikuje. Jediný rozhovor své kariéry poskytl nedávno HN.

Lamich pochází z Opavy, jeho firma Lama, která jejíž dceřiná firma Česká naftařská těží v Komárkově sousedství, sídlí v Hradci nad Moravicí. Kariéru začínal jako investiční technik v papírnách, po převratu spoluzakládal s Jiřím Koschaným opavskou firmu Contact. "Byli jsme jedni z prvních, kdo začal tenkrát do Česka dovážet počítače," vzpomíná Lamich.

S Koschaným se brzy rozešel a společný byznys opustil. Contact o pár let později skončil s dluhy, Koschaného vyšetřovala policie a na obchodech, jež dělal s opavskou radnicí, město prodělalo desítky milionů korun.

Lamich se pustil vlastní cestou už v roce 1991. Založil firmu Lama, specializovanou na obchody s těžkými topnými oleji a mazutem, jíž se podařilo získat zajímavé kontrakty s velkými hutními firmami na Ostravsku. "Posléze jsme začali obchodovat s ropou, kterou jsme vozili do polských rafinérií," popisuje Lamich. Paliva nakupoval v Kazachstánu a později i v Rusku. Dodnes Lama ročně nakoupí a prodá zhruba 60 - 80 tisíc tun ropy ročně, cisternami ji vozí hlavně do Polska.

Chce začít prodávat zemní plyn domácnostem

K těžbě ropy a k obchodu s palivy Lama před časem přidala i obchody s plynem, který nabízí tuzemským zákazníkům. Jde jak o plyn, který sama vytěží, tak o plyn nakupovaný od velkých obchodníků.

Podíl na trhu je zatím mizivý: "Máme zatím asi 1,5 procenta, ale dostat bychom se časem chtěli asi na pět procent," říká Lamich. Pro srovnání: nejambicióznější z domácích obchodníků, nezávislých na gigantech typu RWE či E.ON, na Gazprom napojená firma Vemex, drží po pěti letech fungování deset procent trhu. Lamich chce letos začít i s dodávkami plynu pro domácnosti.

Lamich tvrdí, že základem jeho podnikání je ale těžba ropy a plynu na jižní Moravě. Přivedli ho k ní partneři, kteří měli v oboru zkušenost. Českou naftařskou původně založili tři někdejší zaměstnanci Nafty Gbely a Moravských naftových dolů, kteří dobře znali těžební podmínky na Moravě. "My jsme podíl v České naftařské koupili v roce 2002," říká Lamich.

Loni objevila Česká naftařská nové ložisko

Lamichovi noví společníci tehdy věděli o volné průzkumné licenci, kterou lze získat, a požádali o ni stát. "Povolení na průzkumné práce jsme dostali, v roce 2003 jsme pak objevili v západní části našeho území ložisko ropy a plynu," líčí Lamich. O tři roky později získala Lamichova firma povolení ke komerční těžbě a pustila se do podnikání, na němž v sousedství mezitím vyrostly Moravské naftové doly do podoby nadnárodního impéria.

Lamich pokračoval s průzkumem břeclavských ložisek a loni objevil ještě další komerčně využitelné zásoby uhlovodíků.

"Dnes máme na Břeclavsku čtyři aktivní vrty, v nichž dobýváme ropu a plyn," říká Komárkův menší konkurent. Lamich chce na jižní Moravě také vybudovat podzemní zásobník na plyn. Totéž se chystá udělat Komárek, který tu už dnes dva zásobníky vlastní.

Zásobník na plyn chce dnes stavět kde kdo

Zásobník představuje obrovskou investici, ta ale může přinést zajímavé zisky. O volné kapacity na skladování plynu je nouze. Jak moc jsou potřebné, dokázala naposledy lednová plynárenská krize, jež vypukla po zastavení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu.

Česká republika téměř tři týdny bez plynu přežila vcelku v klidu hlavně díky domácím zásobníkům. Sousední Slovensko už bylo citelně zasaženo, protože jeho zásoby plynu jsou mnohem menší. Nové jihomoravské zásobníky by mohly v budoucnu sloužit jak českým obchodníkům, tak pro trhy sousedních zemí.

"O stavbě zásobníků dnes mluví kde kdo, chtějí se do toho pustit dokonce i firmy, které k tomu nemají ani kapitál, ani podmínky. My na rozdíl od nich máme vhodné prostory v našem ložisku po vytěžené ropě a plynu. Nechystáme megalomanský projekt za miliardy, ale zásobník na 100 až 200 milionů kubíků, který by zajistil několikadenní spotřebu České republiky a přišel by jen na několik set milionů korun," popisuje svůj plán Lamich.

Majitel České naftařské doufá, že nový zásobník uvede do provozu zhruba do pěti let. Nejsložitější podle něj bude prokousat se spletí různých povolovacích a administrativních bariér.

Ruské obchody Lamichovy Lamy dál pokračují

Kromě těžby a obchodů na domácím trhu se Lamich stále věnuje i tomu, na čem v 90. letech vyrostl: dovozu paliv z Ruska a Kazachstánu.

Jak se malý opavský obchodník dostane ke zdrojům těchto surovin? Na toto téma se majitel Lamy moc dopodrobna bavit nechce.

"Tenhle obchod se hodně změnil, počátkem 90. let byl dost roztříštěný, dnes je pod kontrolou globálních hráčů, ale pořád tam zůstává i pár lokálních soukromých firem, s nimiž lze spolupracovat. Na ně jsme napojeni historicky," říká a doplňuje: "Stále těžíme z toho, že máme v Rusku a Kazachstánu zkušenosti, že nás tam už znají. Navíc jde o nárazové obchody, nenakupujeme od našich partnerů pravidelně a soustavně, nejde o žádná velká množství. To, co děláme, je pod rozlišovací schopností gigantů typu Lukoil nebo Gazprom."

Počátkem 90. let se Lamich podle svých slov k producentům ropy v bývalém Sovětském svazu dostal stejně, jako později k těžbě ropy a plynu na jižní Moravě: tedy díky osobním kontaktům svých spolupracovníků.

Někteří z kolegů z Lamy dříve pracovali pro slovenskou Naftu Gbely. S ní se podle Lamicha počátkem 90. let dostali do Kazachstánu a navázali tam obchodní vztahy, z nichž prý Lama těží dodnes. "Také nám dnes pomáhá, že sami naftu a plyn těžíme - těžaři na celém světě k sobě mají blízko, mají společná témata, o nichž se mohou bavit," tvrdí majitel České naftařské.

Z otázek, nakolik je prodej v Rusku či v Asii navázán na místní politické či klientelistické struktury, rychle utíká. A když si není jist, jak se nepříjemným dotazům vyhnout, dává slovo svému průvodci, který se představuje jako řidič a osobní strážce - a který docela dobře funguje také jako osobní tiskový mluvčí. "Nehledejte za tím nic nenormálního. Jde o běžný, navíc malý a nijak významný byznys," opakuje několikrát Lamichův společník, který se zjevně v obchodování svého šéfa detailně vyzná a občas ochotně upřesňuje některé informace.

I my bychom rádi investovali v zahraničí

Zatím se kromě nárazových obchodů v Rusku a v Kazachstánu Lamichův byznys soustředí na domácí půdu. Nemusí to tak být věčně. "Uvažujeme i o tom, že bychom se podíleli s nějakým partnerem na těžbě v zahraničí. Loni jsme dokonce jednali o vstupu do jisté těžařské firmy, z toho nakonec sešlo. Ale hledáme další příležitosti," říká Lamich.

Pokud se mu plány povedou, může Komárkův menší konkurent na naftařském byznysu ještě o hodný kus vyrůst.

Ropní soupeři

Petr Lamich Česká naftařská

Založena 1996 třemi bývalými pracovníky MND a Nafty Gbely.

Denní těžba: až 75 barelů (odhad HN)

Výše geologických zásob: Lamich uvádí "několik milionů metrů kubických¨

Počet zaměstnanců: cca 20.

Loňské investice do rozšiřování těžby: 100 milionů korun.

Karel Komárek ml. Moravské naftové doly

Založeny 1946 (na jižní Moravě se však těží již od roku 1915). V polovině 90. let je zprivatizovaly společnosti ovládané rodinou Karla Komárka a koncerny SPP a E.ON.

Denní těžba: v ČR 6000 barelů uhlovodíků, k tomu 10 milionů metrů krychlových zemního plynu v zahraničí

Výše geologických zásob: podle mluvčího Daniela Plovajka "mnohonásobek" zásob České naftařské.

Počet zaměstnanců skupiny MND: 650

Investice do průzkumu v roce 2008 v ČR: 600 milionů korun

zdroj: Česká naftařská, Moravské naftové doly