O ruce a deklaracích

Korejské přísloví praví: "Cizí zkušenosti odírají kůži, vlastní řežou do živého masa". Při pohledu na aktuální propad našeho exportu je takové připodobnění více než příznačné.

Zatím ojedinělé hlasy o přechodné rýmě a skvělých příležitostech pro ty připravené jsou jen chabou náplastí na globální dominový efekt, který lze svým umem, schopnostmi a vlastním tělem v tomto okamžiku jen těžko zastavit.

Sami exportéři však přiznávají, že minulá doba několika posledních let byla vlastně nekončícím mejdanem, kdy na tlak na efektivitu výroby a snižování nákladů nebyl v přehršli bohatých zakázek čas. I kvůli tomu náš obnažený liberální trh teprve nyní postřehnul, že konkurenceschopnost tuzemských podniků není v evropském kontextu až tak výjimečná. Potvrzuje to ostatně i v lednu publikovaná zpráva o stavu České republiky, která nám nastavila zrcadlo a přinesla nikterak povzbudivý pohled na sledované kategorie konkurenceschopnosti.

Energetická náročnost, vysoké emise, neflexibilní pracovní právo, nevyhovující zákoník práce, rozšířená byrokracie (nemluvě o všeobecně zavedené korupci), vysoký deficit veřejných rozpočtů, vysoké náklady na výrobu, nižší počet pracovníků s vysokoškolským vzděláním, zaostávání v registrovaných patentech, slabší úroveň vysokoškolských absolventů...To vše jsou poměrně známé skutečnosti - ve svém důsledku zátěže podnikání, které jako těžký buchar dopadají na reálné aktéry byznysu teprve v kritických dobách.

Existuje vůbec nějaké východisko? "Pokud dokážeme pokračovat v ekonomických reformách a vytvoříme silné spojenectví mezi privátním a veřejným sektorem, pak se nám o to lépe podaří současnou světovou krizi překonat. A také uděláme dobře, pokud bychom nehledali příčiny našeho propadu exportu pouze v klesající zahraniční poptávce," naznačuje náměstek ministra Martin Tlapa.

Takovou message si samozřejmě podnikatelé - exportéři uvědomují a sami ví, že tíha budoucnosti leží především na jejich bedrech. Pokud jim podá pomocnou ruku stát a jeho zástupci se budou chovat jako krizoví manažeři, tím lépe. Pro všechny. Protože právě těchto chvílích se rodí nová fáze vztahu zmíněného spojenectví mezi státními institucemi a soukromým sektorem.

Reálná a hlavně energická podpora ve špatných časech se nezapomíná. Povrchní deklarace vyplavou na povrch.

Alexandra Mostýn,
vedoucí magazínu Exportér