Andrej Babiš: Jaký miliardář? Jsem jen obchodník

Rozhovor HN: ANDREJ BABIŠ, majitel agrochemického holdingu Agrofert

"Odpočinu si od provozních věcí a soustředím se na strategii," sliboval v posledních měsících Andrej Babiš, šéf agrochemického holdingu Agrofert. Slovo dodržel. Po včerejšku je Agrofert už bezkonkurenčním vládcem českého zemědělství a potravinářství.

"Díky koupi společnosti Agropol se můžeme stát silnými hráči i v rámci Evropy," hodnotí Babiš čerstvou akvizici, na níž pracoval přes půl roku.

HN: Teď jste získali Agropol, nedávno i mlékárnu Olma. Potvrzuje se, že právě v krizi je šance na výhodné akvizice, když ceny firem klesají? Co koupíte dalšího?

Z dnešního pohledu se nejedná o tak výhodné akvizice. Olma byla náhoda a cena za Agropol je vysoká. S velkými akvizicemi jsme na nejbližší dobu skončili. Budeme mít hodně práce s fúzí Agropolu.

HN: Jak výhodná byla koupě největší moravské mlékárny Olma? Prý jste tam objevili "kostlivce"?

Olma je v dluzích. Dovedl ji tam bývalý management a minoritní akcionář. Vykazovala dvojí výsledky. Nám dali výkazy s předpokladem nulového hospodářského výsledku. Ve skutečnosti tam bude za loňský rok ztráta 230 milionů.

HN: Jste zkušení byznysmeni, děláte desítky akvizic. Jak vás mohli přelstít? Podáte na údajné viníky žalobu?

Kupovali jsme to přes firmu zemědělců Milkagro, která má v Olmě podíl. I zemědělci byli podvedeni a neměli v zablokované firmě de facto vliv. Zatím děláme právní analýzy.

Jít s firmou na burzu? To neudělám nikdy

HN: Neustále něco kupujete. A loni jste už zase měli o 28 firem víc než předtím. Je vůbec možné nějak zjednodušit strukturu Agrofertu, jak jste zamýšlel?

My ji stále zjednodušujeme, spojujeme naše firmy. Ale zkrátka nám zase další přibývají. Sám Agropol má desítky firem. Ale teď se určitě zklidníme a soustředíme na konsolidaci.

HN: Povede se vám zjednodušit strukturu tak, aby Agrofert šel někdy na burzu? Až se trhy jednou zvednou, půjdete si tam pro peníze?

Na burzu nepůjdu nikdy. Nejen kvůli současným propadům. Chci být svobodný, nehodlám se nikomu zpovídat, kromě bank. A taky určitě nehodlám podvádět akcionáře, jak to udělali někteří majitelé firem z burzy. Navíc nerozumím tomu, jak se může měnit hodnota firmy na základě nějakých pocitů a ne reálných ekonomických výsledků.

Žádná "agrofertizace" Česka nehrozí

HN: Po koupi Agropolu jste už bezkonkurenčně také největší "zemědělskou firmou" v zemi. Chcete údajně spravovat přes sto tisíc hektarů. Část farmářů dokonce mluví o "agrofertizaci" českého zemědělství. Kde se vaše expanze zastaví?

Žádných sto tisíc hektarů nemáme. Naše zemědělské firmy mají v pronájmu asi 53 tisíc hektarů.

HN: Jaký podíl na trhu získáte po spojení s Agropolem pro skladování obilí?

Je to do čtyřiceti procent. Ale my přece ani náhodou nevystupujeme proti zemědělcům. Máme přes šest tisíc dojnic s roční výrobou 46 mil. litrů mléka, vyrábíme 33 tisíc tun vepřového masa - jsme největší chovatelé prasat. Vždyť sám Agrofert je takříkajíc "největší zemědělec".

HN: Ale teď už si zemědělci ani nebudou moci vybrat mezi Agropolem a Agrofertem.

Rozhodnutí antimonopolního úřadu o téhle fúzi má 120 stran. A jsou tam vyjmenovány i desítky konkurenčních firem. Zemědělci si prostě sami rozhodnou, komu obilí prodají a od koho nakoupí hnojiva.

S Pecinou se scházím, protože nás pokutuje

HN: Antimonopolní úřad vám nešel na ruku? Vždyť z jedné vaší neformální schůzky s jeho šéfem Martinem Pecinou vznikla aféra, že se scházíte tajně a kujete pikle?

Právě kvůli nesmyslnému zveličení té běžné schůzky jsme teď ostře sledováni. A já se scházím s Pecinou i proto, že proti nám neustále něco má. Nepovoluje nám fúze bez dodatečných podmínek, pokutuje naše pekaře, výrobce kuřat, vyšetřuje různá udání.

HN: Ale podíl na trhu 40 procent je přece dost.

A jaký podíl má ČEZ? Nebo RWE, nebo třeba výrobci minerálek? Mít vyšší podíl přitom neznamená, že ho příslušný subjekt zneužívá.

HN: Jen na těch 53 tisíc hektarů berete při skromném odhadu ročně dotaci kolem 400 milionů korun. Připadá vám systém dotací spravedlivý - když miliardář jako vy bere další stamiliony podpor?

Tak zaprvé, nejsem žádný miliardář. Jak jste na to přišel? Opakujete nesmysly z nějakého žebříčku. Vždyť máme dvacet miliard dluhů. Naši prvovýrobci dostávají stejné dotace jako každý jiný.

HN: Za loňský rok vykážete lepší zisk než předtím, určitě přes 3,5 miliardy. Agrofert spravuje aktiva ve výši 116 miliard korun. Proč se za přídomek miliardář stydíte?

Naše nekonsolidované tržby za rok 2008 dosáhly 144 miliard, a náš zisk je v jednotkách procent. Miliardář je teď Jiří Malúš, když mi prodal Agropol. Já jsem původem obchodník. A člověk, který od patnácti let obchodoval a tvrdě pracoval i manuálně. A vybudoval jsem firmu od nuly. Slovo miliardář mě dráždí.

HN: A dotace? Na jednu stranu tvrdíte, že se bez dotací obejdete, když je nebudou brát ani jiní. Ale dobře víte, že zrušení dotací v unii "nehrozí" - a tak v praxi naopak tlačíte na to, aby byly stále vyšší.

Jste úplně vedle. Nic netlačím. Agrární komora nedoporučila spojení a Agropolem.

HN: To je pochopitelné, když se to řadě jejích "oveček" nelíbí. Ale prezident komory Jan Veleba vyšší dotace přece prosazuje. A já se ptám, zda považujete za správné, aby tak bohatá firma jako vaše brala ještě podpory?

V principu jsem proti dotacím. Ať je zruší zítra, ale pro všechny v Evropě i v USA. Unie by si tak ušetřila šedesát miliard eur ročně. Jenže jednou jsou zavedeny, tak přece není nic divného na tom, že je berou i naše podniky. Já přece ničeho nezneužívám. A podívejte se, jaké investiční pobídky dostaly u nás třeba zahraniční automobilky. Ty, které se teď potácejí v krizi a stahují ekonomiku dolů.

Setuzu už nechci, stavím vlastní továrnu

HN: Letos máte spustit vlastní provoz na výrobu biopaliv. Splníte to?

Ano. Zkušební provoz začne v Lovosicích koncem května. Budeme tam pod firmou Preol zpracovávat 400 tisíc tun řepky, investice přišla na více než 1,6 miliardy korun.

HN: Dlouho jste usiloval o koupi Setuzy - nyní přejmenované na STZ, která také vyrábí suroviny pro biopaliva z řepky. Už jste boj o Setuzu vzdal? Může být pro vás výhodné ji ovládnout i coby konkurenci Preolu.

Františkovi Mrázkovi (později zastřelený boss podsvětí - pozn. HN) jsem nabízel za Setuzu jednu a půl miliardy. Na tom jednání seděl i František Janů, tehdy šéf Setuzy. Tomáš Pitr (Mrázkův společník - pozn. HN) to ale zhatil, a prodal ji pak panu Sisákovi. Údajně za jednu miliardu a třicet milionů korun, ale sám prý dostal jen padesát milionů. Než jsme rozhodli o stavbě naší továrny, nabízel jsem vedení Setuzy, aby nám prodali aspoň její polovinu. A chtěli jsme se zavázat, že naši továrnu nebudeme stavět. Nechtěli. Takže si budeme konkurovat, což je přece dobré i pro zemědělce, kteří budou mít na výběr víc odběratelů řepky.

Schůzka na ministerstvu byla zcela nestandardní

HN: Pořád Setuze dodáváte řepku na zpracování?

Když platí, tak ano.

HN: Momentálně platí?

To nebudu komentovat. Ale když ministr zemědělství musel uspořádat schůzku, na níž se řešily problémy věřitelů Setuzy, tak nejspíš mají problémy.

HN: Schůzku ministra zemědělství Petra Gandaloviče s věřiteli bývalé Setuzy jste tvrdě kritizoval. Ministr ale prohlašuje, že nešlo o žádnou protekci jedné firmě - sešel by se prý s kýmkoliv, kdo by o to v podobné situaci požádal.

Ta schůzka byla naprosto nestandardní. Setuza je firma, která resort zemědělství vždy tunelovala. Svědčí o tom i zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. Ať tedy ale ministr zorganizuje také schůzky věřitelů Olmy, Kosteleckých uzenin, Penamu a dalších našich firem.

HN: To máte tolik podniků v dluzích?

Nejde přece o zadluženost. Naše firmy mají normální úvěry. Ale nám ministr nepomáhá. Jestli chce pomoci všem, ať si ale připraví sto miliard.

HN: Ministerstvo ovšem už přichystalo plán, který má pomáhat od dluhů všem potravinářským podnikům. Dá na něj 1,3 miliardy korun. Do tohoto projektu se přihlásíte?

Rozhodně. Ale je to jen 50 milionů pro jednu firmu. Jenže v případě Setuzy měl přece ministerský Podpůrný rolnický fond té firmy kupovat dluhopisy za 300 milionů. Proto jsem to kritizoval. Protože Agrofert musel půjčit Olmě 150 milionů.

HN: Budujete holding podle hesla "od vidlí po vidličku". Vyrábíte hnojiva, máte pole a stáje, a obilí, mléko i maso zpracováváte ve vlastních potravinářských firmách. Proč jste ale chtěli prodat svoji "masnou divizi" v čele s Kosteleckými uzeninami Pentě? A proč z toho zase sešlo?

Já jsem nic prodat nechtěl. Ale tři měsíce mě přemlouvali a naslibovali cenu - a pak ji nedodrželi. To je všechno.

HN: Ale před časem jste sám říkal, že masokombináty prodělávají. Proto jste se jich chtěl zbavit?

Dnes mají větší zisky než některé naše chemičky. A projekt Penty měl také smysl. Chtěla dát dohromady české, slovenské a maďarské masokombináty.

HN: Kolik vám za Kostelec a firmu Maso Planá nakonec Penta nabídla?

Přes 1,5 miliardy korun. To jsem akceptoval. Ale jejich nabídka byla ještě podmíněná schválením investičního výboru, a pak z toho vycouvali.

HN: Jak na Agrofert dopadá krize - máte spíš potíže s bankovními úvěry, nebo především vázne odbyt produkce?

Je to hlavně krize odbytu a spotřeby.

HN: Skupina Agrofert má úvěry kolem dvaceti miliard korun. S bankami není potíž?

Nemáme problémy. Naše úvěry jsou kryty oběžnými aktivy - zásobami, pohledávkami a hotovostí. Donedávna byl bankovní trh v Česku velmi konkurenční, teď jsou banky pány situace.

HN: Vždy jste poukazovali na to, že půjčky řádně splácíte. Máte teď díky tomu u bank dobrou pozici?

Nejen řádně splácíme, ale banky vědí, že jsme plno firem zachránili před krachem a převzali jejich dluhy. Ať už jsou to chemička Aliachem, Kostelecké uzeniny, Maso Planá nebo nyní mlékárna Olma. Ta by bez nás zkrachovala.

O práci snad přijde jen několik stovek lidí

HN: Propouštíte, snižujete platy?

Snižovat náklady se snažíme průběžně. Zavřeli jsme některé provozy pekáren Penam, i třeba porážku drůbeže na Slovensku v Žilině. Zfúzuje společnost Agrofert Slovakia s chemičkou Duslo Šal'a. Ale propouštění není masivní. Máme 225 firem s asi pětadvaceti tisíci zaměstnanci. Práci jich ztratí několik stovek.

HN: Co by měl pro zmírnění krize dělat stát?

V první řadě urychlené zavedení eura. Zásadní je i například snížení sociálního a zdravotního pojištění. To se samozřejmě promítá v osobních nákladech na zaměstnance, a ty v naší skupině dělají celkem kolem devíti miliard korun. Potřebujeme také urychlení odpisů a zavedení rovné daně.

Klíčový úkol nové vlády: stanovit termín pro euro

HN: Jste i jedním z nejvýznamnějších českých exportérů. Pomohlo vám částečné oslabení koruny?

Euro musí být klíčové téma pro jakoukoliv budoucí vládu. Když vám kurz koruny skáče pořád nahoru dolů, nemůžete nic plánovat. Nechápu, proč to politici konečně nepochopí. Až euro přijmou všechny státy kolem nás, tak si spekulativní kapitál bude hrát jen s naší korunou. A to nemůžeme ustát.

HN: Ani oslabení koruny vývozcům nepomohlo?

Jistěže ne. Teď je kurz 27,50 za euro. Když byl 22,90 a následně koruna oslabovala, většina se zajišťovala úrovní 24 až 25 Kč. Analytici předtím tvrdili, jak euro půjde pod dvacet korun. A proto je teď naopak to zajištění pro mnohé firmy dramatický průšvih, větší než krize.

Česko je snad jediná země, která buduje kapitalismus

HN: Tvrdíte také, že by Česko mělo víc chránit vlastní trh. Jak, když v Evropské unii platí volný pohyb zboží i kapitálu?

Vždyť jsme dnes snad jediná země v Evropě, která ještě buduje kapitalismus. Všichni ostatní budují socialismus, hlavně v Americe, následování Německem a Francií. Když chtějí pomoci svým firmám, nemohou vlastně jinak.

HN: Jak byste chtěl domácí trh chránit? Když neexistují mezi členy unie cla, tak zavedením takzvaných netarifních opatření?

Samozřejmě. Veterináři musí bránit dovozu nekvalitního masa nebo drůbeže. My se kvůli nejrůznějším certifikátům na západní trhy nedostaneme.

HN: Máte nějaké důkazy, že se k nám vozí závadné potraviny?

Ať to řádně zkontrolují, a zjistí, jaký humus se sem vozí. Já jen říkám, že v unii si nejsme rovni. V Nizozemsku berou farmáři dotace 470 eur na hektar, u nás 214, na Slovensku 200.

HN: Při vstupu do unie si ale čeští zemědělci nestěžovali. A rozdíly v dotacích jsou i proto, že platíte několikanásobně nižší nájmy za půdu i mzdy zaměstnancům než v nejvyspělejších zemích unie.

To je náš problém. Nedávejte to do souvislosti s tím, že máme nespravedlivě nižší dotace. A tak je to se vším. Proč Slováci nemohou mít jadernou elektrárnu, a Francouzi jich mají několik? Jsme zkrátka v unii jen do počtu.