Martin Tlapa: Za české předsednictví se nemusíme stydět

Bezesných nocí zažil v posledním půl roce bezpočet. Pohyboval se mezi vysokými bruselskými úředníky a vládními činiteli sedmadvacítky a podílel se na vyjednávání evropských zájmů, od zákazu dovozu tuleních produktů až po otázku další liberalizace světového obchodu. Martin Tlapa, náměstek ministra průmyslu a obchodu a ředitel sekce EU, se přitom domnívá, že na expertní úrovni odvedli Češi slušnou práci. "Z hlediska organizace bylo vše dobře zvládnuté," tvrdí Martin Tlapa, který magazínu Exportér poodhalil roušku právě končícího českého předsednictví.

Hodnocení českého předsednictví není jednoznačné, nejprve všeobecná skepse, počáteční přešlapy, pak příjemné překvapení a pozitivní hodnocení práce Čechů, následoval pád vlády premiéra Topolánka a na ČR padl stín... Nyní se zase hovoří o zvládnutém předsednictví. Jak tedy hodnotíte české předsednictví z vašeho pohledu?

Předsednictví předcházela řada pochybností, zda jej zvládneme. Start byl navíc ostrý, ovlivnila ho plynová krize, konflikt v Gaze, finanční a hospodářská krize. Přesto jsme si postupně získali respekt. A to jak při nastolování témat, tak i způsobem vedení předsednictví. Je ale třeba rozlišit mezi politickou a expertní rovinou předsednictví, která je zastoupena desítkami hodin práce tvrdě pracujících lidí. A zejména na této úrovni jsme odvedli velmi dobrou práci. Je pravda, že část tohoto efektu se mohla vytratit pod dojmem střídání vlády.

Pokud se podíváte na legislativní záležitosti, které vyžadovaly dohody členských zemí, Komise i Evropského parlamentu, pak české předsednictví rozlousklo komplikované oříšky, na kterých si vylámalo zuby například francouzské předsednictví.

V telekomunikacích, energetice, dopravě i v obchodě máme na stole zřetelné a doložitelné úspěchy. Méně viditelným, o to podstatnějším výsledkem předsednictví bylo, že spousta našich diplomatů a pracovníků v Bruselu i na našem ministerstvu prokázala nejméně takové profesionální kvality, jako mají naši partneři z velkých zemí. Navíc teď vidíme více do politické kuchyně, kdo a jak dělá politiku Unie. Tyto zkušenosti se nám budou velmi hodit.

Osobně mám za to, že jsme nejvíce kladných bodů získali tím, jak jsme řešili plynovou krizi, jak jsem zvedli téma boje proti protekcionismu v době ekonomické krize a při získání společného postupu Unie proti rozlomení vnitřního trhu a opuštění pravidel hospodářské soutěže. Byť se to ne všem zemím muselo líbit. Ostatně to co říkám, je jen parafráze toho, co jsem slyšel od šéfa Evropské komise José Manuela Barrosa, když se vyjádřil během svého jednání v Praze.

České předsednictví bylo ale kritizováno ze strany některých velkých zemí.

Někteří politici mají pocit, že je předsednictví v Unii může zviditelnit a odvést pozornost od domácích problémů. Po předsednictví se jim prostě stýská. Za kritikou jsou často i jiné motivy. Souboj velkých zemí o rozhodování v Unii anebo stále pocit, že Češi mají příliš velké ambice. To neříkám proto, že jsme nedělali chyby nebo jsme k nějaké kritice sami nezavdali příčinu. Na malou zemi jsme vystupovali velmi sebevědomě a občas nedělali to, co chtěla Evropská komise, Evropský parlament nebo co si přály některé velké země. Na to velcí hráči nebyli prostě připraveni. Už to, že nutíte politiky k omezování slibů ohledně krizových balíčků a všemožných podpor domácího průmyslu, že je nutíte k dodržování pravidel fungování svobodného vnitřního trhu a volné soutěže, se přirozeně ne všem líbilo.

Vedle pojmu krize je snad nejvíce skloňované slovo protekcionismus. Daří se však v současné době skutečně odstraňovat vytváření nových bariér? Jak k tomu přispělo naše předsednictví?

Odmítání protekcionismu bylo jedním z témat, které Česká republika tvrdošíjně prosazovala na všech jednáních. Od prvního dne jsme věděli, že Evropa bez bariér je v době krize ještě silnějším tématem než v době, kdy toto moto vznikalo. Dokázali jsme se shodnout, že ochranářství není správnou cestou ze současné krize, přivedli jsme politiky k závazku, že nesmí vznikat nové bariéry a nesmí se porušovat pravidla volného obchodu a státní pomoci. Sladěná pozice Evropy nám velmi pomohla k jasnému mandátu vystupování Unie ve světě mezi důležitými hráči světové ekonomiky.

Pro mnohé země není další uvolňování bariér na vnitřním trhu politicky příliš příjemné. Něco jiného politici hlásají ve chvíli, kdy jsou v domácím prostředí a scházejí se se zástupci byznysu, kteří chtějí šrotovné a úlevy, něco jiného tvrdí na jednání Rady. Naším úspěchem je, že jsme dosáhli společné pozice například i v tom, aby se v rámci WTO i v samotné EU monitorovala protekcionistická opatření. Závazek, že musíme respektovat pravidla vnitřního trhu, další liberalizace světového obchodu i posílení financování exportu, byl silným otiskem českého předsednictví.

Populismus, zejména předvolební, všeobecně sílí?

V momentě tolika voleb je idea liberalizace a rozšiřování ekonomické svobody samozřejmě pod ohromným tlakem krátkodobého populismu. Ale o nutnosti volného obchodu a svobodného trhu se musí neustále mluvit, jinak spadneme do krátkodobého bezcharakterního jednání nadbíhajícího volebnímu cyklu. Je proto dobře, že se Evropa stále pokouší obnovit jednání o liberalizaci světového obchodu.

Jedním ze stěžejních kroků další liberalizace unijního trhu je implementace směrnice o službách.

U nás jde směrnice v červnu do Senátu a mohla by být do konce léta schválena. Bedlivě sledujeme, jak probíhá příprava v sousedních zemích. To je pro naše firmy nesmírně důležité. Aby se jim otevřel prostor k novým příležitostem. Zatím to vypadá, že se i tam liberalizace služeb stihne načas. Přesto zhruba 20 % členských zemí nepřijme směrnici včas. Významným úkolem švédského předsednictví bude udržení harmonogramu pro včasné a správné otevření trhu se službami ve všech zemích Unie. Myslím, že Komise bude vytvářet robustní tlak na včasné naplnění tohoto závazku. Mimochodem po vstupu této směrnice v platnost se těšíme, že otevřeme opět otázku zbývajících bariér na vnitřním trhu EU, a to nejen ve službách. Vnitřní trh je třeba dále liberalizovat, aby skutečně fungovaly všechny svobody a ambice této mimořádně důležité vize.

Součástí zvyšování konkurenceschopnosti evropských firem je snižování administrativní zátěže v rámci unijního trhu o čtvrtinu do roku 2012. Je to vůbec reálné?

České předsednictví připravilo a prosadilo závazek na zrušení 1 300 zastaralých právních norem, což mimochodem představuje 7 800 stránek Úředního věstníku EU. Jde o zhruba deset procent jejího současného rozsahu. Pokud by se skutečně podařilo snížit administrativní zátěž v EU, odhady hovoří o efektu růstu HDP o 1,4 %, což představuje 150 miliard eur. Ale máte pravdu, že snižování zátěže jde velmi ztuha...

Mezi významné aktivity ČR v rámci předsednictví patřila oblast mezinárodního obchodu zviditelněná několika summity, například EU - Kanada, EU - Čína, EU - Korea.

Celá druhá část českého předsednictví byla poseta summity. Všechny byly důležité a všechny jsme zvládli z hlediska organizace na naprosto špičkové úrovni. Z hlediska úspěšnosti stojí za zmínku, že v rámci summitu EU - Kanada byla oznámena dohoda o volném obchodu s termínem jejího uzavření do dvou let. To je obrovský úspěch České republiky, neboť řadě evropských zemí, i liberálně smýšlejících, se do další liberalizace obchodu příliš nechtělo. Jde navíc o správný signál v době krize, že jsme schopni se dohodnout na odstraňování bariér. Pokud jde o summit EU - Čína, bylo po zrušeném summitu ve Francii dobré, že vztahy s Čínou se znovu oživily právě v Praze. S Jižní Koreou jsme zase dosáhli dohodu, že se Korea zavazuje otevřít svůj trh a respektovat evropské firmy, které mají obtíže dostat se na tradičně uzavřený korejský trh.

Co vás za předsednictví nejvíce potěšilo?

Pro tým lidí, kteří pracovali na úspěšném předsednictví, bylo asi největším zadostiučiněním, když od řady zemí slyšeli, že jsme dosáhli něčeho, co se jiným velkým zemím před námi nepovedlo. Ať už šlo o způsob vedení jednání, tvrdošíjného prosazování priorit a nalézání dohody mezi zeměmi Unie. Ukázalo se, že dokážeme dosáhnout výsledků větších, než odpovídá naší nominální velikosti. Řada lidí v Evropě viděla, že Češi jsou tvořiví, pracovití a se smyslem pro humor. Z pohledu organizace a pracovních výsledků to byla prestižní a dobře zvládnutá výzva. -

Nahlédnutí do osobního života

1. Čím jste chtěl být jako dítě?

Novinářem nebo cestovatelem.

2. Co vás pohání?

Chuť žít dobře. Inspirovat, měnit, tvořit a sloužit.

3. Kterému pokušení neodoláte?

Dobrému vínu a zajímavým lidem.

4. Jak se nejlépe uvolňujete?

Jak kdy. Hudbou, knížkami, cvičením, u sklenky vína.

5. Komu byste udělil vyznamenání

Každému slušnému človíčkovi, který překonal překážky a něco pozitivního vytvořil pro druhého.

6. S kým byste si to na měsíc vyměnil?

Možná s někým, kdo si vzal měsíční dovolenou a cestuje pro Africe.

7. Vaše poslední jídlo by bylo?

Cherry Cake s kávou. Tedy, nic moc.

Životopis

Ing. Martin Tlapa, MBA (narozen 28. září 1964) je od června 2004 náměstkem ministra průmyslu a obchodu. Po studiu na Fakultě obchodní VŠE Praha získal v roce 2002 MBA na pražské ČVUT a na Hallam University v Sheffieldu. Na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR řídí sekci Evropské unie.

Praxi zahájil v roce 1989 ve Výzkumném ústavu vnějších ekonomických vztahů, v letech 1991 až 1992 působil na Federálním ministerstvu zahraničního obchodu. Do roku 1996 byl vedoucím obchodně-ekonomického úseku zastupitelského úřadu ČR v Kanadě. Poté byl do roku 2004 generálním ředitelem agentury CzechTrade. V roce 2007 působil ve vládou jmenovaném týmu pro vyjednávání Národního strategického referenčního rámce.

Je ženatý a má dva syny.