Antonín Vlk: Díky krizi se české sklářství pročistí

Výrobkům s emblémem Moser se často říká "sklo králů". Ne náhodou. Malá karlovarská sklárna s téměř 150letou tradicí zásobuje luxusním stolním sklem norský a španělský dvůr nebo indické mahárádži. Ze sklenic Moser pil i papež či Louis Armstrong. Ani zvučné jméno však sklárnu před krizí, která tvrdě zasáhla sklářský obor, neochránilo. Loni měl slavný Moser nejhorší výsledky hospodaření v historii. Ředitel Antonín Vlk je však klidný. "Dostaneme se z toho, jen to bude chvíli trvat," říká.

HN: České sklářství na tom teď moc dobře není. Sklárny krachují, propouštějí, omezují výrobu. Největší sklářská skupina Bohemia Crystalex Trading skončila a musela zavřít či prodat své závody. Jak si vede Moser?

Samozřejmě se potýkáme se stejnými problémy jako ostatní sklárny. Když vám ceny energií stoupnou za půl roku o šedesát nebo sedmdesát procent, tak to je něco, co nemůžete ani teoreticky předpokládat. Nešťastný byl i vliv kurzu. Pokud během tři čtvrtě roku zpevní některé kurzy koruny až o třicet procent, tak to můžete řešit jen částečně.

HN: Za minulý rok jste čekali ztrátu 30 milionů korun. Teď máte těsně po valné hromadě a své hospodářské výsledky znáte. Vyplnila se vaše očekávání?

Bohužel ano. Za loňský rok máme auditovanou ztrátu 35 milionů korun před zdaněním. Je to absolutně nejvyšší ztráta v novodobé historii sklárny.

HN: Co je podle vás hlavním důvodem propadu?

Především ty kurzy. Jsme hodně exportně orientovaná firma. Snažili jsme se problém regulovat fixací kurzů a úspornými programy v oblasti nákladů. Ale všechny ty věci samozřejmě působí s určitým zpožděním. Když provedete nějaká úsporná opatření, tak se do výsledků nepromítají okamžitě, ale třeba až za půl nebo za tři čtvrtě roku.

HN: Čím bojujete proti krizi?

Už loni jsme uzavřeli dvě prodejny, redukovali jsme logistiku nebo snížili počet pracovníků. Ale ne ve smyslu propouštění, ale ve smyslu optimalizace. To znamená, že jsme přeskupili firemní procesy a sáhli jsme do firemních činností. To vyústilo k úsporám v počtu pracovníků a nakonec jsme jich propustili asi dvacet, tedy zhruba osm procent.

HN: Ale nestačilo to...

Propady v tržbách způsobené především rychlým propadem kurzů a nemožností ty věci v krátké lhůtě sanovat byly veliké. I na domácím trhu. My prodáváme doma takřka polovinu skla ve vlastním prodejnách. S kurzem byly spojené zase poklesy poptávky ze strany zahraničních návštěvníků. Přestává jezdit ta lepší zahraniční klientela, na kterou se orientujeme především. Paradoxně jsme vedle toho měli připraveny poměrně masivní investiční projekty, které byly naplánované už určitou dobu předem. Především šlo o výstavbu návštěvnického centra a nového muzea v sídle továrny v Karlových Varech. Také jsme rekonstruovali naši druhou nejvýznamnější prodejnu v Praze na Staroměstském náměstí. Loni jsme také zaváděli nový informační systém. Všechny tyhle projekty jsme rozjeli v době, kdy byly relativně dobré hospodářské výsledky za rok 2007. Měli jsme dostatek prostředků na účtech a zajištěné úvěrové financování těchto projektů. Proto jsme je rozjeli. Ale přeinvestovali jsme.

HN: Takže vaší chybou byly jen špatně načasované nadměrné investice?

Manažerskou chybou bylo také to, že jsme neadekvátně reagovali na trvale posilující kurz koruny, který od roku 2001 postupně posiloval v řádu procent. Mohli jsme už tehdy v menší míře zdražovat a reagovat na posilující kurz. Před sedmi lety jsme pracovali s poměrně vysokými ziskovými maržemi a měli jsme pocit, že ten polštář je dostatečně veliký. Ale v momentě, když nasmlouváte obchodní podmínky na dva roky dopředu, a pak se vám zhoupne kurz během tři čtvrtě roku, je nemožné s desítkami zákazníků na celém světě vyjednat nové obchodní podmínky třeba do dvou měsíců. Podcenili jsme dlouhodobé trendy, nevytvořili jsme ten polštář pro výkyvy, které pak přišly.

HN: Cítíte, že teď už špatné časy polevují?

Za pololetí už máme zisk 12,5 milionu korun, což je velmi příznivá zpráva. Podařilo se nám redukovat výdaje a náklady. Zvýšily se nám tržby, takže z tohoto pohledu musíme uznat, že jsme spokojení. Opatření, která jsme udělali v předchozím období, se ujala a přinášejí výsledky. Ale samozřejmě nevíme, co bude dělat kurz. Poptávka ze zahraničních trhů od počátku roku pořád klesá.

HN: Myslíte si, že české sklářství přežije?

Ano, přežilo už hodně. Všichni v našem byznysu věděli, že továren na výrobu skla a porcelánu je v české kotlině příliš mnoho a že určitě dojde k redukci počtu výrobců nebo sortimentu. Ono to jen přišlo příliš náhle a najednou. Nicméně myslím si, že se řada skláren znovu rozjede, pod novými vlastníky, možná v menším rozsahu. To poslední období nás, skláře, hodně přitlačilo ke zdi. Ale například v Moseru jsme se dokázali rychle poučit a přijmout opatření. Díky krizi se trh se sklem alespoň pročistí a může to znamenat nové možnosti do budoucnosti.

HN: Změnili jste nějak kvůli krizi strategii obchodu?

Ne, to nebylo nutné. Strategické úvahy máme poměrně dobře propracovány, definujeme naše cíle rozvoje deset patnáct let dopředu. Ta obtížná ekonomická situace pouze vyvolává větší aktivitu. Prostě vymýšlíte všechno možné, co by zlepšilo obchodní vztahy, což v období blahobytu třeba neděláte.

HN: A co jste konkrétně vymysleli?

Na přelom roku připravujeme nový marketingový projekt. Jde o to, že naše nové produkty budeme kombinovat s těmi klasicky moserovskými, tedy z období přelomu 19. a 20. století. Zatím pro ně mámě pracovní název - Svěží od Mosera, Fresh from Moser. Pracujeme s několika výbornými českými designéry, například Rony Pleslem nebo Patrikem Illo. Chceme oživit nové kolekce našich výrobků. Bude to linie zaměřená trochu na mladou a střední generaci, produkty takového jednoduššího a svěžejšího vzhledu. Chceme touto linií oslovit i mladé zákazníky.

HN: O jaké vaše sklo je v současnosti největší zájem?

Paradoxně nejprodávanější jsou naše klasické výrobky. Tedy design z přelomu 19. a 20. století. Například věci, které vznikaly kolem roku 1880. Byly to první nápojové kolekce s rytinkou, se zlatem a podobně. Pak je také hodně v módě začátek 20. století, kde Moser začal aplikovat svůj charakteristický plochý brus. Také jsou teď hodně v kurzu barvy. Barevné sklo je dnes velmi poptávané hlavně do Asie. V 90. letech jsme přemýšleli, jak v souvislosti s novým marketingovým rozvojem a s otevíráním nových trhů oživit náš styl. Začali jsme vyrábět novou řadu produktů, kde hodně pracujeme s barvou a jejími kombinacemi, s jednoduššími tvary. Ale aplikujeme v nich ty staré, klasické tradiční postupy. Dnes tato linie představuje v našich obratech kolem 20 až 30 procent prodejů. A to jsou právě ty produkty, které směřují hlavně na evropské trhy a do Spojených států

HN: Na jak dlouho máte předjednané zakázky?

Výrobu máme pokrytou asi na dva až tři měsíce, což je dobré. Ale nicméně noví zákazníci se nyní získávají velmi obtížně. Všichni naši klienti napříč trhy, od Spojených států po Evropu Asii a Rusko, předkládají v poslední době méně zakázek. Takže trošku s obavou hledíme na nejbližší období půl až tři čtvrtě roku. Na druhou stranu jsme také optimisti a jsme připraveni na konjunkturu, která jistě nastane. S našimi novými projekty chceme přijít na trh v okamžiku, kdy recese bude pomíjet a poptávka se zvýší.

HN: Čekají vás teď nějaké prestižní zakázky?

Společně s Českým granátem z Turnova vyrábíme oficiální dar pro papeže při jeho podzimní návštěvě Česka. Bude to klasický kříž posázený rubíny z českého granátu.

HN: Nové možnosti hledáte i v Asii, která je známá jako masový výrobce skla, jež zaplavuje celý svět. Nebojíte se toho, že tam bude těžké uspět?

Paradoxně v současné době nejvíce zakázek získáváme právě z Asie. Nehovořím třeba o Číně, ale o Japonsku a o Tchaj-wanu. Vyrábíme sklo, které je založeno historicky a je dodnes zpracováváno klasickými technikami. Asie překvapivě oplývá zákazníky, kteří toto hodně oceňují, váží si naší sklářské tradice. Musím říct, že třeba americký klient tohle vůbec není schopen vidět. Proto také dnes, v době ekonomické recese, nás drží asijští klienti, hlavně Japonsko a Tchaj-wan.

HN: A co Čína? Konkuruje Moseru?

Čínské konkurence se nebojíme, naše produkty se dají velmi obtížně napodobovat. Používáme řadu různých technik, pracujeme hodně s designéry, neděláme vůbec strojně vyráběné výrobky.

HN: Není žádným tajemstvím, že zájem o sklářskou profesi mezi mladými lidmi v poslední době upadá. Sklářská učiliště si stěžují, že nemají dost nových studentů. Jakým způsobem si zajistíte, aby sklárna Moser měla své skláře i v následujících desetiletích?

My to děláme tak, že si praktickou část výuky řešíme sami a teoretická část se učí tady v Karlových Varech na střední keramické a sklářské škole. Část té teorie ale stejně musí učit naši technologové, já je na to musím uvolnit z práce a praxi si zařizujeme sami. Je to možná schizofrenní, protože nás to stojí peníze, ale nic jiného nám nezbývá, pokud si chceme zajistit dostatek mladé krve.

Antonín Vlk 52

Vystudoval VŠE v Praze a v roce 1987 nastoupil do sklárny Moser. Působil jako ekonomický náměstek, v roce 1996 se stal ředitelem.

12,5 milionu vydělala

firma Moser v 1. pololetí. Daří se jí tak vymanit z rekordní loňské ztráty.

Sklárna Moser

Tradice

Slavná sklárna Moser vznikla v Karlových Varech v roce 1857. Založil ji rytec a obchodník Ludwig Moser a původně fungovala jen jako rytecká dílna. Teprve v následujících desetiletích se začal Moser specializovat na foukané, broušené, ryté a malované sklo. Právě v těchto segmentech takzvaného zušlechtěného skla si firma Moser vydobyla výsadní postavení a v tomto segmentu se řadí mezi deset největších exportérů na světě.

Sklo Moser

Sklárna vyrábí luxusní nápojové sklo klasických i moderních tvarů. Nápojové sklo je foukané, broušené, zlacené nebo ryté. Vedle toho vyrábí i dekorativní sklo jako vázy, mísy, popelníky či svícny a také ryze umělecké sklo, kde převládají umělecké rytiny s florálními či figurálními vzory.

Slavní zákazníci

V karlovarském Moseru nakupoval například anglický král Eduard VII., anglická královna Alžběta II., prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebo papež Pius XI.