Za dálkou houpavou

Má-li jet člověk v Praze tramvají od Národního divadla na Smíchov, shání se u refýže nanejvýš po jízdence. Jak byl na tu cestu oblečený, si večer ani nevybaví. Pokud má ale stejnou cestu zdolat převozní loďkou pendlující mezi Jiráskovým náměstím a Císařskou loukou, už v týdenním předstihu sjezdí celou Prahu, aby sehnal modrobílé pruhované tričko. Protože na loď, marná sláva, proužky přece patří. O tom my suchozemci něco víme!

Cesta lodí je magická. Vždyť voda, to je živel, lidstvu stejně nepřístupný jako vzduch. Na tom, že se automobil udrží na silnici a vlak na kolejích, není nic nepochopitelného. Ale že loď pluje? To je stejně vzrušující jako vzlet mnohatunového letadla.

Vlakem, lodí a potom...?

Z pražského Masarykova nádraží odjíždí několikrát za hodinu osobní vlaky do Roztok u Prahy. Lidé v čekárně i ve vagonu si přemýšlí nad svým, čtou noviny, luští sudoku, do hovoru s neznámým příchozím se nepouští.

Od roztockého nádraží to je jen pár minut chůze k levému břehu Vltavy, odkud jezdí malý přívoz do protějších Klecan. I tady se chvíli čeká, ale úplně jinak. Lidé se zdraví, vyptávají se, kdo odkud a kam míří a proč, a pošilhávají k druhému břehu, zda převozník už vyjel. Protože je nečeká obyčejná jízda, ale zážitek.

Žádný most, ale houpavá plavba přes Vltavu, která v silném proudu donekonečna přináší vodu na blízký jez. Co na tom, že někdo tak cestuje každý den. Ten pocit dobrodružství, které měří sotva stovku vodních metrů, nevyprchá. A pak ke břehu přirazí železný prám s kašlajícím motorem a podlahou přikrytou červeným kobercem s perskými motivy. Převozník obejde cestující a v kapse kalhot mu cinkají vybrané desetikoruny.

Zpáteční cesta po pravém vltavském břehu k zoologické zahradě v Troji netrvá při pomalé chůzi déle než půldruhé hodiny. Dost času na to, aby si člověk rozmyslel, zda se do centra města vrátí od brány zoo autobusem, nebo zda pojede proti proudu řeky přes dvě zdymadla lodí.

Na palubu s čokoládou

Na lodní výlet s dětmi si s sebou vezměte tabulku čokolády. Poslouží vám stejně jako balíček karet v recitované písni Mirka Černého. První dílky odlomte už v přístavu ještě předtím, než loď vypluje. Její rozpuštění na jazyku doprovoďte dětem vyprávěním o tom, jak právě přes mořské a říční přístavy k nám v žocích putovaly za první republiky kakaové boby z Indie a Afriky. Kamiony na počátku minulého století nebyly a lodní doprava byla levná. Vždyť na jeden člun vlečený remorkérem se nakládalo zboží z padesáti až sto dvaceti železničních vagonů.

Mimochodem, než loď vypluje, nabídněte ostatním jednu kvizovou otázku: Pokud bychom do nádrže natankovali 5 litrů paliva a naložili jednu tunu zboží, jak daleko se s tímto nákladem dostanou letadlo, kamion, vlak a loď? Letadlo odveze tunový náklad s touto zásobou paliva 6 kilometrů daleko, kamion 100 kilometrů, vlak 333 kilometrů a říční loď 500 kilometrů.

Až čokoládu sníte, nevyhazujte staniolový obal. S pomocí tenké hliníkové fólie lze snadno vysvětlit, jak je možné, že lodě plují, i když jsou vyrobené z těžkých plátů železa. Stačí jen v kelímku na vyhlídkové palubě ponechat trochu nedopitého piva nebo limonády.

Jednu polovinu hliníkové fólie zmačkejte do kuličky a vhoďte do kelímku. Tomu děti porozumí, kov je těžší než voda, a proto se potopí. Z druhé poloviny vymodelujte mělkou misku. Na pivní hladině popluje stejně jako vaše loď na hladině řeky. Stejná hmotnost jako utopená kulička, ale jiný tvar, větší množství vytlačené vody, a proto větší síla, která hliníkovou loďku nadnáší.

Kdo pojede z kopce?

Přitažlivost lodního putování může být ukryta i v tom, že nikdo jiný nedokáže jet z kopce tak jako loď. Z Prahy do Mělníka to je vzdušnou čarou přibližně 30 kilometrů. A 20 metrů z kopce. Vltava tam doteče sama a s ní dopluje pod mělnický zámek i loď s vypnutým motorem. Zkusme ale na fiktivní silnici spojující Prahu přímo s Mělníkem postavit auto – nepohne se ani o centimetr.

Kouzlo houpavých výletů si podmanilo turisty už v dobách rakousko-uherského mocnářství. Před 190 lety vyzkoušel Josef Božek v pražské Stromovce svůj prototyp parní kolesové lodi, v roce 1841 byl na vodu spuštěn parník Bohemia a na konci června 1865 začal plout na trase z Prahy do Štěchovic parník Praha.

Náporu výletníků ale brzy přestal stačit, a tak si Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě nechala v roce 1887 postavit velký kolesový parník pro 800 cestujících, který dostal jméno po rakouském císaři Františku Josefovi I. Po první světové válce vozil cestující z Prahy do Štěchovic pod jménem Zbraslav a Praha až do roku 1974. Ročně se mezi světovými válkami svezly po Vltavě téměř dva miliony pasažérů.

Slunce, pivo, nehody

Časy trampů mířících o volných nedělích proti proudu Vltavy k Davli a Štěchovicím jsou sice pryč, ale dobrodružství z lodních palub nevyprchalo. Je to už několik let, co cestující na lodní lince Slapy – Praha pevně svírali zábradlí a počítali každou vteřinu do přistání. Pro tehdejšího kapitána a jeho posádku je snad celá událost už promlčená, ale ze vzpomínek ji nic neodplaví.

Začalo to nenápadně. Byla slunečná neděle a k přístavnímu molu v Třebenicích pod hrází Slapské přehrady doplula výletní loď z Prahy. Posádka měla před sebou dvouhodinovou přestávku před zpáteční plavbou, nad sebou rozpálené letní nebe a na palubě vychlazená lahvová piva. Při odplutí už byly lahve prázdné.

U osady Ztracenka ještě loď nabrala čekající turisty, ale v Davli se to už nepovedlo. Podél nástupního pontonu proletěla loď plnou rychlostí a maminka s kočárkem si mohla ruce umávat, aby si jí muž za kormidlem všiml a zastavil tak, jak mu přikazoval jízdní řád.

Její volání už nebylo slyšet, když kormidelník zkusil otočit loď proti proudu. V polovině manévru to ale vzdal a stočil příď zase zpátky ku Praze. Toho dne se z Davle lodí zkrátka nejelo a lidé na horní palubě začali tušit, že ne všechno na lodi je v pořádku.

Pod Zbraslaví to věděli už i rybáři na pravém břehu. Loď sice plula správným směrem, ale tak blízko břehu, až se příďová vlna převalila přes nízkou říční navigaci a vzala s sebou nejen pruty, ale i dvě skládací židličky.

Na obzoru se začala přibližovat plavební komora v Modřanech. Posádka ještě dokázala snížit rychlost, ale do správného směru loď srovnat nestihla. Na palubě si toho cestující sedící na pravé straně všimli včas. „Držte se!" vykřikl kdosi směrem k těm, kteří seděli vlevo a nemohli si všimnout, že loď ve vteřině narazí do železných naváděcích svodidel komory.

Loď se zatřásla, posádka se seběhla na palubě a obhlížela škodu. U Palackého náměstí opustili lidé loď tak rychle, že se s ní cestou k tramvaji ani kradmým pohledem přes rameno nerozloučili.

Inu, není radno přivolávat ve svých snech na lodní palubu romantické pirátské představy o posádkách holdujících rumu a jinému alkoholu. Občas se totiž mohou sny splnit... Ale abychom byli k lodnímu provozu spravedliví – nehody při plavbách jsou výjimečné a na vodě je rozhodně bezpečněji než na silnicích. Poslední velká nehoda se na Vltavě odehrála před pěti lety, kdy do sebe u Čechova mostu narazily dvě lodě. Při srážce nebyl nikdo zraněn.

Banán a hrbáč

Ze starých kolesových parníků je v současné době v provozu pouze loď Vyšehrad, parník Vltava se opravuje. Ale to neznamená, že by z řeky zmizely technické rarity. I moderní doba přináší zajímavé kuriozity.

Na první pohled vypadá většina současných lodí plujících na Vltavě jako potápějící se dvoupatrový autobus. Dlouhá řada oken kryté restaurace, nad nimi otevřená horní paluba. Jsou to výrobky německých loděnic typu BIFA, kterým se podle země původu přezdívá „němky".

V původním provedení měly tyto lodě na boku šest oken, ale postupně byly kvůli zvýšení kapacity prodlužovány o zhruba sedm metrů. Při rekonstrukci se loď jednoduše uprostřed přeřízla a mezi oddělenou příď a záď byl dodatečně vložen nový kus trupu s pěti okny. Vše se znovu svařilo a loď mohla znovu na vodu.

Jenže v praxi to je jinak než na projektantském stole. Vyberete-li si pro výlet na Vltavě loď Praha, vzdejte hold těm, kteří ji potopenou vyzvedávali z labského dna. Po rozříznutí, prodloužení a opětovném svaření čekala v únoru 2004 loď na ranní odtažení z Chvaletic do Prahy, kde měl být osazen nový interiér. Jenže v noci se loď potopila a musela být znovu opravena.

Další prodloužená loď nese jméno Hamburg, ale říká se jí „banán". Po rozříznutí a prodloužení byla totiž svařena do oblouku. Loď Valencii pro změnu stihl téměř stejný osud jako Prahu. Po prodloužení a spouštění na vodu povolily nové sváry a do trupu začala téct voda. Následovalo nové svařování, při kterém byla ale střední část osazena o několik centimetrů výš než příď a záď, takže loď je takový malý hrbáč. Cesta ze zádě na příď znamená, že se jde nejprve do kopce a pak zase z kopce.

Ale to při houpavém kroku v modrobílém pruhovaném tričku ani nepostřehnete. I když se na lodích už netopí uhlím, ale motory pohání nafta, i když kolesa ustoupila lodním šroubům a tváře místo větru leckde chladí klimatizace, voní i dnes lodní výlety dálkou tajemnou, za zátokou schovanou a mlhou zastřenou...

Jak mluví šífáci

Slang používaný na vnitrozemských vodních cestách má původ v němčině. Tím se liší od slangu jachtařského, který používá výrazy převzaté a upravené především z angličtiny. Na říční motorové lodi se tak například odrazníku říká buml, kdežto na jachtě je to fendr.

ajmr – kbelík

boxírák, tlačák nebo někdy také traktor – tlačný remorkér

buml – odrazník, který se na lanech zavěšuje přes bok lodi, aby ji chránil před nárazem do jiné lodě, mola nebo zdi plavební komory

čepajmr – kbelík uvázaný na laně, kterým se nabírá voda z řeky

flígrování – jízda na malém člunu pomocí jednoho vesla, kterým se na zádi opisují ve vodě ležaté osmičky nebo „mašličky"

ládovna nebo raum – nákladový -prostor

puchštrám – pomocný pohon pod lodní přídí, slouží k pohybu lodi do stran

sajfovat – mýt a čistit celou loď

šmajska – házecí lano

šrupr – kartáč s násadou na drhnutí paluby a nákladových prostor

vinda – mechanický vrátek pro manipulaci s lany a jejich dotahování

vor – vlečný nákladní člun

Foto: Filip Jandourek, archiv: Parník z Prahy na Slapy je jednou z mnoha možností, jak se v české metropoli svézt lodí po Vltavě(1). Jedním z největších zážitků na lodi je proplouvání plavebními komorami (2). Loď Puškvorec brázdí koryto řeky Vltavy v Praze (3). Přívoz na Vltavě spojující Podbabu a Podhoří nedaleko pražské zoo (4).