Lukoil: Česko nepotřebujeme

Největší soukromá energetická firma v Rusku, ropný gigant Lukoil, alespoň prozatím vzdala snahu vstoupit do České rafinérské. Vyplývá to ze slov většinového vlastníka Lukoilu, třetího nejbohatšího Rusa Vagita Alekperova, pro skupinu novinářů koncem minulého týdne v Moskvě.

Podle Alekperova Lukoil už necítí potřebu investovat do rafinerských kapacit ve střední a východní Evropě. Ještě loni na podzim přitom šéf Lukoilu v rozhovoru pro HN jasně deklaroval zájem o Českou rafinérskou, což pak představitelé firmy několikrát zopakovali. Lukoil si pro takový krok klestil cestu i v politice - sponzoroval například ruské vydání knihy Václava Klause Modrá, nikoliv zelená planeta.

Zájem Lukoilu o českou petrochemii však budil obavy kvůli hrozícímu posílení závislosti na Rusku. Když podíl v České rafinérské začal před časem nabízet ke koupi Shell, zmobilizovalo to české představitele natolik, že na převzetí těchto akcií začali připravovat státní firmu MERO. Shell podíl dodnes neprodal, zároveň se ale začaly šířit i spekulace, že do České rafinérské by Rusy mohl pustit polský PKN Orlen, který největší rafinerie většinově ovládá.

Alekperov se na setkání v Moskvě sice vyhnul přímé odpovědi na otázku HN, zda vede konkrétní jednání o vstupu do České rafinérské s firmami Shell či PKN. Ujistil však, že nepotřebuje v regionu posilovat.

Lze brát slova Vagita Alekperova vážně jako doklad změněné strategie? "V této branži je naivní komukoliv stoprocentně věřit," varuje energetický expert vlády Václav Bartuška. "Žádné oficiální signály o změně strategie Lukoilu nemáme," sdělil HN i mluvčí ministerstva průmyslu Tomáš Bartovský.

Experti na energetiku se shodují, že v branži probíhají prakticky neustále jednání "každého s každým" a je jen otázkou, ve které chvíli se sejdou zájmy a cenové představy prodávajících a kupujících

"Ve své době jsme udělali nabídku společnosti Conoco Philips na převzetí 16 procent v České rafinérské. Naše snaha nebyla úspěšná, byli tam historičtí akcionáři, kteří využili práva opce," řekl Alekperov. (Podíl od Conoco tehdy koupila italská ENI, která dnes Českou rafinérskou vlastní spolu s PKN Orlen a Shell.) "Český trh je dnes dobře strukturován, naši polští a italští kolegové řídí Českou rafinérskou dobře," říká ruský magnát.

"Negativní postoj k ruskému podnikání ze strany velkých rafinerských společností koncem 90. let a kolem roku 2000 byl důvodem, proč jsme nevstoupili na východoevropský trh v pravý čas. To nás přinutilo posílit vlastní kapacity. Zvýšili jsme kapacitu rafinerií v Rusku o třicet procent. Problém získání dodatečných kapacit ve střední Evropě tím v podstatně odpadl, naše kapacita je teď dostačující." vysvětlil Alekperov, proč Lukoil změnil strategii.

Lukoil má kromě Ruska rafinerie také v Bulharsku, Rumunsku, na Ukrajině a Sicílii, letos v létě koupil od francouzského Totalu 45procentní podíl v nizozemských rafineriích TRN.

Vagit Alekperov o České rafinérské

"Rádi bychom získali podíl v některé z vašich rafinerií. Chceme se podílet na ziscích ze zpracování ropy.
V České rafinérské bychom se spokojili i s menšinovým podílem, stačilo by nám nějakých 16 procent."
V listopadu 2008, rozhovor pro HN

"To, že jsme nevstoupili na východoevropský trh v pravý čas, nás přinutilo posílit vlastní kapacity. Problém získání dodatečných kapacit ve střední Evropě tím v podstatně odpadl, naše kapacita je teď dostačující."
V říjnu 2009, setkání se skupinou evropských novinářů

Kdo je kdo

Lukoil

Největší soukromá ruská ropná firma. Zajišťuje 18 procent ruské těžby ropy a má pětinový podíl na jejím zpracování. Těží zemní plyn, letos vstoupila do elektroenergetiky. Majetkově ji ovládá Vagit Alekperov, menšinovými akcionáři jsou Leonid Fedun a texaský ConocoPhilips.

Česká rafinérská

Největší tuzemský závod na zpracování ropy. Prostřednictvím české dcery Unipetrol ji ovládá polský PKN Orlen, 32 procent drží italská ENI, 16 procent britsko-nizozemský Shell. Shell na svůj podíl hledá kupce, spekuluje se však i o možném odchodu polského akcionáře

Vagit Alekperov (59)

Pracoval v těžební firmě u Kaspického moře. V roce 1990 se stal náměstkem sovětského ministra ropného průmyslu. Podílel se na vzniku státní firmy - dnešního Lukoilu. Dodnes je zde šéfem, po privatizaci drží přes pětinu akcií. Podle Forbesu je se jměním 7,8 miliardy dolarů třetím nejbohatším Rusem.