Rakousko diskriminuje české řemeslníky, SOLVIT vyvíjí tlak na vyřešení problémů

Princip svobodného exportu zboží či služeb v rámci jednotného trhu EU není vždy v praxi naplňován. Příkladem toho je znepokojující skutečnost, že čeští řemeslníci se musí v Rakousku potýkat s nepřekonatelnými překážkami, pokud chtějí přijmout tamní zakázku. Volný pohyb služeb na vnitřním trhu EU je přitom založen na poměrně jednoduchých pravidlech. Provedení zakázky v zahraničí, tzv. přeshraniční poskytnutí služby, musí být dočasné, příležitostné a bez trvalé vazby na jeden konkrétní členský stát. K pojmům jako dočasnost a příležitostnost je třeba přistupovat individuálně s ohledem na charakter činnosti, dobu trvání, četnost, pravidelnost, nepřetržitost apod. Vodítkem k výkladu těchto pojmů je judikatura Evropského soudního dvora, který se v mnoha svých rozsudcích k tomuto tématu vyjádřil.

Pokud jsou splněny podmínky přeshraničního poskytnutí služby a nejedná se o trvalé usazení v zahraničí, lze danou činnost vykonávat pouze na základě české kvalifikace. Pokud se tedy jedná o činnost regulovanou, není oprávněný požadavek na přezkoumání kvalifikace s výjimkou případů, kdy se jedná o činnost, která může mít vliv na veřejné zdraví nebo bezpečnost. Jedná se však o výjimečné případy, kdy je nezbytné předejít vážnému poškození zdraví nebo bezpečnosti příjemce služby kvůli nedostatečné odborné kvalifikaci poskytovatele služeb. V žádném případě nelze za takovouto činnost považovat práci českých malířů pokojů, štukatérů a dalších řemeslníků, kteří v některých případech již řadu měsíců čekají na kladné vyjádření rakouského Ministerstva hospodářství, jež blokuje jejich uplatnění v Rakousku.

Jedinou formalitu, kterou mohou rakouské úřady po českých řemeslnících požadovat, je písemné ohlášení, v němž před zahájením činnosti v zahraničí oznámí svůj úmysl, včetně údajů o pojistném krytí s ohledem na odpovědnost při výkonu povolání. Toto ohlášení se jednou ročně obnovuje, pokud poskytovatel služeb chce v daném roce dočasně nebo příležitostně poskytovat služby v tomto členském státě. Poskytovatel služeb může doručit ohlášení jakoukoli formou.

Členské státy EU mohou také požadovat, aby k ohlášení bylo připojeno osvědčení, které potvrzuje, že držitel je v souladu se zákonem usazen v členském státě za účelem výkonu dotyčných činností a že mu výkon těchto činností není v okamžiku vydání osvědčení zakázán. Nutný je také doklad o odborné kvalifikaci a v případě, že daná činnost není regulovaná, pak důkaz o tom, že poskytovatel služeb vykonával dotyčnou činnost po dobu nejméně dvou let v předcházejících deseti letech.

Skutečnost, že českým řemeslníkům není umožněno činnost v Rakousku vykonávat, a to i přes doložení uvedených dokladů, tj. zejména osvědčení, jež vydává v případě živností Ministerstvo průmyslu a obchodu a dokladu o kvalifikaci (živnostenského oprávnění), může být kvalifikováno jako závažné porušení svobodného podnikání a volného pohybu služeb v EU.

Notifikační proces se v Rakousku podobá spíše povolovacímu režimu, který je navíc zpoplatněn. Požadavky rakouského ministerstva na doložení dalších skutečností a nových osvědčení jdou nad rámec toho, co evropská úprava umožňuje. Navíc se poměrně často mění, takže se jeví jako značně účelové.

O tento případ se intenzivně zajímá SOLVIT centrum pro Českou republiku, které se specializuje na řešení problémů spojených s porušením evropského práva ze strany úřadů členských států. K případu se vyjádřila neformálním stanoviskem i Evropská komise, která názor českého SOLVIT centra podpořila. Tlak, který SOLVIT na rakouský úřad vyvíjí, se stupňuje s každým dalším případem "neúspěšného" řemeslníka v Rakousku. Pokud by však byl SOLVIT, jenž má jako neformální systém k dispozici pouze sílu právních argumentů, ve svém přesvědčování neúspěšný, bude muset zasáhnout Evropská komise a zahájit oficiální řízení proti Rakousku. Současný stav není totiž slučitelný s principy, o které se vnitřní trh EU opírá.