Trocha historie povinného ručení

Teprve v roce 1908 se tzv. automo-bilovým zákonem odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištění rozšířilo na odpovědnost za následek nehody bez zavinění. Zásada dobrovolnosti na uzavření takového pojištění trvala až do konce roku 1932.

Povinnost pro živnostníky

Posledního prosince roku 1932 vstoupil v platnost zákon o dopravě motorových vozidel, podle něhož se doprava osob či nákladu vykonávaná živnostensky pokládala za koncesovanou živnost. Koncesionář byl povinen uzavřít pojištění odpovědnosti na zabezpečení závazků vyplývajících z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v této činnosti

Pojištění majitelů a řidičů

Následující zákon o jízdě motorovým vozidlem platný od 1. 11. 1935 ukládal majitelům vozidel povinnost pojistit sebe i osobu, jež řídila vozidlo s jeho vědomím. Pojišťovny tehdy nehradily škody do 400 Kč a z vyšších částek pak pojistník hradil 10 % ze svého, nejméně však 400 Kč a nejvíc 20 000 Kč. Zákon si pro svou nedokonalostr vyžádat řado pozdějších změn.

Fond na podporu při úrazech

V roce 1935 byl také založen "Fond na podporu při úrazech motorovým vozidlem", dotovaný některými orgány a organizacemi. Do fondu plynuly z části také pokuty ukládané majitelům motorových vozidel, kteří neuzavřeli povinné ručení.

Pojištění zákonné

V roce 1950 byl rozsah a obsah povinného ručení rozšířen a povinné pojištění se změnilo na pojištění zákonné. Takový druh pojištění byl v Československu poprvé dán zákonem o provozu vozidel na veřejných komunikacích. Zákonnou, tedy bezesmluvní formu pojištění, umožnil monopol státu. Pojištění vznikalo ze zákona.

Povinné ručení povinně smluvní

Do konce roku 1999 pro stát povinné ručení formou zákonného pojištění provozovala Česká pojišťovna. V roce 2000 se povinné ručení stalo pojištěním povinně smluvním. Povinně smluvní znamená, že je zákonem stanovena povinnost uzavřít toto pojištění formou pojistné smlouvy.