Když práce na pár dní vyhovuje firmě i lidem

CzechInvest

Lukáš Vymětal (33 let),
ředitel divize strukturální fondy

Divize, kterou vedu, čítá sto dvanáct lidí. Mezi nimi je také Ladislav Pírko, ačkoli šel do důchodu už v roce 2006. Nyní u nás pracuje opět, a to na zkrácený úvazek. Díky němu mám zachovánu kontinuitu v údajích o naší divizi, protože jí šéfoval dříve než já. Když potřebuji informace z let 2004 nebo 2005, vím, že mohu jít za ním. Pamětníků v naší firmě mnoho není. Zkušenosti staršího kolegy jsou pro mě inspirující. Pan Pírko má u nás na starosti starší, déle běžící programy, jako je třeba Phare. Neřeším, kdo je jak starý, nerozlišuji pracovníky podle věku. Myslím, že starší lidé jsou cenní svými zkušenostmi. Mohou mít nějaké "mouchy", ale ty mají mladí také. Oni zase nedostatek praxe nahrazují velkým entuziasmem. Jako šéf rychle poznám, jestli někdo má, nebo nemá o práci zájem. To je pro mě kritérium stejně důležité u starších i mladších zaměstnanců.

Ladislav Pírko (67 let),
důchodce a projektový manažer

V CzechInvestu pracuji od roku 2003. Odešel jsem sice před čtyřmi lety do penze, ale dva roky jsem pracoval na živnostenský list pro různé organizace. Pak mi v roce 2008 nabídli z CzechInvestu, abych se vrátil. Nyní pracuji na třičtvrtě úvazku, takže mám volné pondělí, prostě prodloužený víkend. Mám čas na práci, rodinu i chalupu. Nemám problém s tím, když je potřeba udělat něco rychle, mimo domluvené schéma. Udělám, co je momentálně třeba, vždy se domluvíme na "rovnováze". Mám na starosti starší strukturální evropské programy. Celý život jsem pracoval v oblasti výpočetní techniky a stýkal se s mladými lidmi. Často se měnili. A nejen oni - také systémy, software. Změna je pro mě běžná věc. Vždy se vyplatí všechny kolegy respektovat. Ovlivnila mě výchova doma, byl jsem veden ke slušnosti k druhým. Také mi pomohlo, že jsem vždy rád studoval zahraniční literaturu. Obor výpočetní techniky k tomu nutí. A protože jsem v minulosti vždy řídil týmy lidí, tak jsem se zajímal i o jejich vedení. Řídím se zásadou, že nejdříve vyslechnu názory druhých, a pak teprve dělám nějaké závěry.

Lucie Kocourková (30 let),
ředitelka odboru komunikace

Mám v týmu studenta. Když hledal práci, tak přerušil na rok studium. Nastoupil do CzechInvestu na plný úvazek. Když se ke studiu vrátil, domluvili jsme se, že zůstane na poloviční úvazek. Samozřejmě je to trochu organizačně složitější, zejména u nás v marketingu. Děláme nárazové akce, připravujeme schůzky, veletrhy... Vlastimil je na pracovišti pokaždé v různou dobu. Ale zvládáme to, vycházíme spolu. Možná je to tím, že jsem sama dělala vysokou školu dálkově a vím, co to obnáší. Pro mě je důležité, aby byl Vlasta na telefonu. Ale nechci, aby se stresoval prací, když třeba dělá zkoušku. Jestliže najde zmeškaný hovor, zavolá. Flexibilita a spolehlivost jsou podmínkou, abychom mohli spolupracovat. Výhodou je, že už dříve pracoval na celý úvazek, takže se nemusel zaučovat. Navíc řadu věcí dělá z domova, dostane se do firemních databází. Je výhodou, že jde o studenta. Pro matku by porada v určitou nestandardní hodinu mohla být problémem. Postřehla jsem i další plus. Studenti mohou zpracovávat seminárky a diplomky tak, že spolupracují s CzechInvestem, což je výhodné i pro nás. Nyní třeba provádíme průzkum mezi firmami, zda jsou naše webové stránky pro ně srozumitelné a přehledné.

Vlastimil Platil (24 let),
student a marketingový pracovník

Studuji a pracuji na půl úvazku. Mé vedení mi vychází vstříc. Každý semestr si nejdříve sestavím rozvrh a pak řeknu, jak budu chodit do práce. Ve škole jsem dva tři dny a zbytek týdne pracuji. Nemusím do oddělení docházet pravidelně. Někdy pracuji osm hodin vcelku, takže to pokryje dva dny půlúvazku. Když člověk studuje, musí si uvědomit, že je prioritou studium. Jsem v práci spokojený, protože mí vrstevníci horko těžko shánějí brigády. Vím, že mám také tu výhodu, že si v budoucnosti mohu úvazek zase prodloužit. Model, ve kterém pracuji, funguje dobře, když si lidé takzvaně sednou. A mohou se na sebe absolutně ve všem spolehnout. Bez velké tolerance nadřízených to nejde. Na druhou stranu také já musím fungovat stoprocentně, jsem pořád na telefonu. Mám služební, ale těch pracovních hovorů není tolik, aby se to nedalo vydržet. Šéfová je rozumná, nevolá kvůli každé hlouposti, ale jen když se vyvrbí důležité jednání nebo porada. Nebo volá, když mám nějaké potřebné důležité informace v počítači já. Za největší benefit částečného úvazku považuji to, že při studiu získávám praxi. Spousta známých dodělá školu, jsou inženýři a třeba třičtvrtě roku hledají práci.

Tesco Stores ČR

Eva Williams (35 let ),
členka představenstva

Ve firmě se snažíme flexibilními úvazky vycházet vstříc především rodičům. U zkrácených úvazků jsem se nesetkala s výraznými úskalími. Jde o stejný pracovní poměr, jako je plný úvazek. Pracovní doba je předem domluvena. Existuje snad jediný rozdíl, a to tehdy, jestliže takový zaměstnanec pracuje v týmu. Pak je třeba přizpůsobit porady, aby se odehrály v pracovní době zaměstnance. Je nutné domluvit jasná pravidla spolupráce předem a dodržovat je. Jako příklad mohu uvést Lucii Štěpánkovou, která je zodpovědná za konkrétní projekt. Sama si plánuje etapy plnění úkolu a schůzky, mě zajímá výsledek. Pokud jsem měla možnost posoudit, jak vnímají lidé svou práci na zkrácený úvazek, asi nejvíce oceňují, že mohli najít rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem.

Lucie Štěpánková (35 let),
manažerka charitativního projektu

V Tescu pracuji deset let, více než dva roky na poloviční úvazek. Před mateřskou dovolenou jsem zastávala pozici manažerky v oddělení podpory obchodů. Práce mě bavila, ale byla časové náročná. Před čtyřmi lety jsem nastoupila na mateřskou. Věděla jsem, že se budu chtít dítěti zpočátku věnovat naplno a do zaměstnání se vracet postupně. Chtěla jsem práci na dlouhodobějším projektu, který by nevyžadoval bezprostřední řešení úkolů, a měla jsem štěstí. Zaměstnavatel mi takovou práci nabídl. Starám se o charitativní projekt Běh pro život. Pracuji od 9 do 13 hodin. Ráno projdu poštu, anebo mám rovnou schůzku. Mé místo je v kanceláři v centrále, kde mívám většinu schůzek. Řídím práci asi 20 lidí, kteří se na projektu podílejí. Jsou to lidé z charity, zdravotnictví, sportu, IT... Paradoxem je, že tato práce je pestřejší než má původní na plný úvazek. Zaměstnání na "part time" je pro mě jednoznačně výhodou. Mohu se věnovat dceři a zároveň neztrácím kontakt s prací a kolegy. Do rodinného rozpočtu se hodí samozřejmě i výplata. Jediné, co je náročnější, je organizace nejen práce, ale také volného času.

Citibank

Branislav Cehlárik (38 let),
manažer pro vnější vztahy

S pracovníkem na částečný úvazek jsem se za svou praxi setkal častokrát, takže s tím nemám problém. V době virtuálních médií není důležité, kde zaměstnanec sedí. Důležitá je kvalitně odvedená práce. A naše praxe potvrzuje, že kvalitní pracovní výkon lze podat doma stejně jako v kanceláři. Myslím, že dobrý zaměstnavatel vnímá měnící se životní podmínky i styl svých lidí. Je důležité, aby se snažil nacházet vhodná řešení odpovídající očekáváním moderního člověka. Práce na částečný úvazek je jedním ze způsobů, jak udržet vědomosti ve firmě. Je výrazem toho, že vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je oboustrannou investicí. Výhodou pracovníka na půl úvazku je také to, že má od běžného chodu a každodenních pracovních záležitostí odstup. Může firmě nabídnout neotřelý pohled na problémy. Nevýhodou je však zredukovaná neverbální komunikace. Správným načasováním osobní komunikace se ovšem dá zvládnout i tohle.

Andrea Machálková (37 let),
pracovnice oddělení vnějších vztahů

Pracuji v Citibank na půl úvazku a mohu se tak více věnovat své dvouleté dceři. Dva dny v týdnu pracuji v kanceláři na centrále Citibank a dva dny doma. V době elektronické komunikace a mobilních telefonů si nejsem vědoma žádných větších překážek, které by mne nějak omezovaly v práci. Jsem ráda, že mi v tomto ohledu vyšel zaměstnavatel vstříc.
Co jsem však pocítila jako nevýhodu při práci na poloviční úvazek, je omezení kontaktů s kolegy. A ty jsou v mnoha případech pro naši práci důležité. Musím zmínit, že z mého pohledu je někdy obtížné skloubit starost o dceru a zároveň podávat kvalitní pracovní výkon. Nicméně, když si člověk správně stanoví prioritu úkolů, tak se to dá oraganizačně zvládnout. Jsem ráda, že kolega Branislav Cehlárik projevil dostatek odvahy a umožnil mi do zaměstnání na částečný úvazek nastoupit. Vím, že to zvláště v počátcích naší spolupráce bylo náročnější. Třeba z hlediska vzájemného sladění se. Přesto věřím, že ho můj přínos firmě i osobní přístup přesvědčil, že chybu neudělal. Těší mě, že tak můžu svůj současný život obohatit nejenom péčí o dítě, ale i prací, která mi přináší profesní uspokojení.

Senior a ředitel
Starší kolega Ladislav Pírko (vpravo) je pro mladého ředitele divize Lukáše Vymětala (vlevo) "pamětí" firmy.
foto: Filip Jandourek

Student a ředitelka
Lucie Kocourková a Vlastimil Platil jsou generačně vrstevníci. A šéfová Lucie si ještě dobře pamatuje, jaké to je běžet ze zkoušky rovnoudo práce.
foto: Filip Jandourek

Členka představenstva a manažerka
Šéfová Eva Williams (vpravo) je ráda, že své podřízené Lucii Štěpánkové pomohla najít rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem.
Foto: Archiv Tesco

Manažer a pracovnice
Šéf Branislav Cehlárik říká, že v době internetu není důležité, odkud člověk pracuje. S Andreou Machálkovou hodně komunikuje e-mailem.
foto: archiv Citibank