Pár zahraničních turistů si fotí vlajku spuštěnou na půl žerdi s černou stuhou, která vlaje ve větru nad vchodem do kanceláře premiéra ve Varšavě. Blíží se sobotní poledne. V kostelech zvoní zvony.
Z tváří obyvatel Varšavy se dá snadno vyčíst, že už vědí o tragické letecké katastrofě, v níž zahynul prezident Lech Kaczyński s manželkou a desítky dalších významných osobností. Pokud se to ještě náhodou někdo nedozvěděl z rozhlasu nebo televize, tak určitě dostal SMS zprávu nebo mu zavolal někdo z rodiny či známých. Mobilní síť byla tak přetížená, že telefony chvílemi nefungovaly.
V autech je možné vidět soustředěné tváře řidičů a spolujezdců, jak poslouchají rádio. V tramvajích a autobusech si cizí lidé vyměňují poslední informace o katastrofě. Někteří pláčou.
"Nemohu tomu uvěřit. Taková tragédie. Jdeme se pomodlit za jejich duše," říká skrz slzy sedmdesátiletá Anna. Její manžel neříká nic, jen se mi dívá do očí a kroutí hlavou, jako by tomu všemu stále nemohl uvěřit.
Tragédie Poláky opět sjednotila. Před prezidentským palácem na Krakovském předměstí v centru Varšavy lidé zapálili svíčky a pokládali květiny a věnce. Někteří poklekli.
"Prostě je nutné tady dnes být. Nezajímám se o politiku, ale byl to prezident Polska," říká mi mladá dívka.
Na rychle rostoucí horu růží a tulipánů kdosi položil fotografii prezidentského páru s nápisem: "Buďte požehnáni. Zůstanete v naší paměti."
Po několika hodinách tu byly už tisíce lidí, kteří zaplnili hlavní ulici polské metropole. "To je ukrutná ironie osudu. V Katyni Sověti vyvraždili naše elity a potom komunisti dělali všechno, aby ten zločin skryli. Teď náš prezident, který dělal snad ze všech nejvíc pro to, aby Polákům a světu vrátil pravdu o Katyni, zahynul při cestě při připomínce výročí. To je jako Stalinovo záhrobní vítězství," říká pan Henryk, který se dlouho prodíral davem, aby u brány sídla prezidenta položil velký věnec ovázaný červenobílou stuhou.
Ve Varšavanech je hodně smutku a hodně zlosti. Mnoho lidí jen těžko skrývá zlobu na média a politické protivníky prezidenta, kteří ho ukazovali podle nich ve špatném světle.
"Byl to vynikající, moudrý člověk. Vždy pro něho bylo nejdůležitější dobro Polska a ne vlastní zájem. Bylo možné se s ním přít, ale hodně se dávalo přednost tomu se za něho stydět," říká smutně starší pán.
Hodně lidí se ptá, proč nejdůležitější osoby ve státě létaly zastaralými letadly, i když debata o jejich výměně trvá roky.
"Zase máme důvod, že náš národ nejlépe charakterizuje přísloví "Polák je chytrý teprve, až když se něco stane". A naše největší osobnosti doceníme teprve po jejich smrti," říkají manželé Anna a Pawel. "Pojď, půjdeme zapálit ty svíčky," říká Anna a bere manžela za ruku, aby se prodrali davem směrem ke stále vyšší hoře květin.
Smutek
Poláci v ulicích Varšavy své pocity neskrývali.
Foto: čtk
