Pronásleduje mě bývalý přítel

Seznámili jsme se v roce 2004 na inzerát. Líbil se mi, byl hodný, milý, působil dojmem chlapa, který se o mě a mé dvě dcery bude umět postarat. Náš vztah se rozvíjel rychle, asi po dvou týdnech chození se k nám nastěhoval. Vařil večeře, psal s dcerami úkoly... Byla jsem v sedmém nebi, že jsem konečně našla hodného partnera. Podnikal ve stavebnictví a po pár měsících se mě zeptal, jestli bych si nechtěla udělat živnostenský list a jít do toho s ním. Souhlasila jsem, ale o podnikání jsem se moc nestarala, měla jsem tehdy ještě své zaměstnání. Až na jaře následujícího roku, když jsem byla dlouho na nemocenské, jsem se začala víc zajímat, co že to kde vlastně stavíme. A s údivem jsem zjistila, že máme spoustu nezaplacených pohledávek, že nesedí účetnictví. Přítel na to měl vždycky nějakou odpověď, uměl to okecat. Ale ve mně už hlodalo podezření, věřila jsem mu stále míň. Potom jsem si jednoho dne spletla jeho telefon s dceřiným a s překvapením jsem si přečetla oplzlé esemesky, které si posílal s jinými ženami, ale také s muži. To byla poslední kapka. Řekla jsem mu, že s ním končím. Úplně ho to rozběsnilo, odmítal odejít, mlátil mě a škrtil. Nakonec mi sebral klíče od auta a odjel. Policie ho chytila po několika dnech pronásledování. A já jsem teprve v tu chvíli zjistila, že jsem měla tu čest s několikrát trestaným podvodníkem, který dluží, kam se podívá.

Jenže tentokrát byly jeho dluhy vlastně moje. Jeho živnosťák byl kvůli předchozím prohřeškům pozastavený, takže všechny pohledávky jeho firmy byly na moje jméno. Navíc mě zažaloval o 1,3 milionu, které si dal zkraje našeho vztahu ke mně na účet. Postupně si je zase vybral, ale na to už jsem neměla žádný doklad. Ze dne na den se ze mě stal několikami#173#lionový dlužník. Během deseti dnů jsem zhubla o deset kilo. Kromě toho, že ze mě udělal zločince, mě totiž začal pronásledovat a deptat. Denně mi posílal desítky esemesek a mailů. V některých se mě snažil přesvědčit, abychom se k sobě vrátili, často vyhrožoval sebevraždou, jiné byly hnusné a pomstychtivé. Rozšlápnu ti ksicht jako shnilý pomeranč, zabiju tě jako prašivou krysu, psal třeba. Podobné věci posílal i mým dětem. Potom mi znovu ukradl auto a jednou se mi dokonce vloupal do domu. Byla jsem úplně na dně. Při každém pípnutí esemesky se mi udělalo zle, jakmile jsem na ulici viděla hromotluka v kšiltovce, krve by se ve mně nedořezal. V té době jsme se s dcerami bály i přeběhnout z auta do domu.

Abych se definitivně nezbláznila, vydala jsem se i s dětmi do sdružení ROSA, které pomáhá obětem domácího násilí. Tamním psycholožkám vděčím za to, že jsem to období vůbec přežila. Především mi poradily, abych maily od něj vůbec nečetla a na nic nereagovala. Myslela jsem, že je dobré vědět, co chystá. Ale vyvedly mě z omylu - on mi nepíše, aby mi prozrazoval, co má za lubem. Chce mě jen udržovat ve strachu. A tak nepřečtené maily od něj jen přetahuju do složky, ze které si je budu moci vytisknout, až je budu potřebovat jako důkaz. Také si často měním telefonní číslo, ale vždycky si ho nějak sežene. Je vidět, že mě sleduje - jakmile nastoupím do nového zaměstnání, začne tam volat nebo posílat maily se lživými informacemi o mně. Obtěžuje i moje přátele. Když jsem se snažila prodat dům, abych se vyhnula exekuci a mohla zaplatit částku, kterou na mě vysoudil, podával stejné inzeráty se svým telefonním číslem a zájemcům tvrdil, že už je dům prodaný. Jezdí do obce, kde bydlím, pomlouvá mě v hospodě, slídí kolem domu. Pak přijde třeba esemeska, ať posekám zahradu, že je moc zarostlá. Prostě se mi snaží dávat najevo, že mě má neustále pod kontrolou

Po pěti letech psychického teroru je teď asi měsíc klid. Ani jediná esemeska. Bohužel, podle psycholožek, je to vlastně horší. Klid bývá většinou klidem před bouří. Dosud mi všichni policisté říkali: Dokud vám neublíží, nemůžeme nic dělat. Od ledna začal platit zákon o stalkingu, s jehož pomocí snad bude možno tyto lidi zastavit dřív, než výhrůžky promění v činy. A že můj expřítel je toho schopný - za napadení svých předchozích partnerek už byl trestaný. Ty miliony, které jsem za něj musela zaplatit, beru jako daň za svou naivitu. Ale za ten všudypřítomný strach, ve kterém mě i moje děti takovou dobu udržuje, bude doufám jednou pykat.

Příběh čtyřiatřicetileté Pavly Štancové zaznamenala: Lucie Jánská

Foto: Martin Svozílek

Máte příběh,
o který se chcete podělit s ostatními? Napište nám na vikend.hn@economia.cz nebo na adresu Víkend HN, Dobrovského 25, Praha 7, 170 55.