25. října 1415

Bitva u Azincourtu byla jedním z nejdůležitějších střetnutí stoleté války, v níž proti sobě stály Anglie a Francie. Došlo k ní v pátek 25. října 1415 na den svatého Kryšpína.

Bitva se stala symbolem počínajícího konce středověkého rytířstva, které až do té doby bylo nejdůležitější vojenskou silou v tehdejším světě. Střet se však zapsal také do dějin literatury. Před bojem totiž anglický král Jindřich V. dodával svým mužům, kteří stáli proti obrovské francouzské přesile, odvahu bojovnou řečí, již později básnicky zpracoval William Shakespeare právě ve hře Jindřich V.

Ke střetu došlo mezi severofrancouzskými vesnicemi Azincourt a Tramecourt. Jindřich V. měl k dispozici jen něco přes deset tisíc vojáků, z čehož tisícovku tvořili obrnění rytíři, šest tisíc lučištníci a zbytek obyčejní pěšáci. Oproti tomu francouzský velitel Karel z Albertu disponoval minimálně dvoj-, ale spíš trojnásobnou převahou.

Zatímco angličtí rytíři před bitvou sesedli z koní a zařadili se do jednoho šiku s pěšáky, ti francouzští se rozjeli proti nim. Jenomže než se rozbláceným terénem a pod nápory šípů (jeden anglický lukostřelec jich dokázala vystřelit až deset za minutu) dostali k nepříteli, tisíce jich zahynuly. Během bojů muže proti muži vyměnili lukostřelci svou zbraň za sekyry a meče. V náročném terénu pak byli díky svému lehčímu vybavení mnohem pohyblivější a obratnější.

Na anglické straně přišlo o život třináct rytířů a několik stovek pěšáků. Mezi Francouzi byly ztráty nepoměrné. Padlo více než pět tisíc rytířů včetně Karla z Albertu. Další tisíc se jich dostal do zajetí.

Bitva u Azincourtu upevnila na několik let moc Angličanů ve Francii. O nadvládu je připravila až Johanka z Arku v roce 1429 u Orleansu.

Repro: profimedia.cz