1924 - 1938

Počátek neformální skupiny, která se každý pátek scházela v domě bratří Čapků, se zpravidla datuje podzimem roku 1924. Tehdy se prý ve vile na pražských Vinohradech sešlo několik literátů, aby oslavili povedenou premiéru hry Fráni Šrámka. Spontánní večírek se účastníkům natolik zalíbil, že z pátečních setkání udělali tradici. Někdy se jich sešly až dvě desítky, mezi nejznámější pátečníky patřili kromě bratří Čapků třeba Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister nebo prezident Tomáš Masaryk. Ten v roce 1926 dokonce pátečníky pozval na mimořádné páteční setkání v Lánech.

Pátečníci ze zásady hájili svobodu slova a politických názorů. Stali se tak trnem v oku nejen komunistům, ale i konzervativní a katolické pravici. Právě katolická pravice chtěla útokem na pátečníky zdiskreditovat prezidenta v takzvané silvestrovské aféře, k níž došlo v roce 1927. Tehdy se klerikální a pravicový tisk pokusil pátečníky - a Masaryka zvlášť - znemožnit zkresleným vylíčením večírku konaného poslední den roku 1926 (Silvestr vyšel v tom roce shodou okolností právě na pátek). Na večírku byla předvedena zdravice prezidentovi od tří králů. Podle článků v konzervativních Národních listech šlo o urážlivou frašku, jež měla parodovat čelné politiky Karla Kramáře, Jana Šrámka a Antonína Švehlu. Katolický deník Čech navíc napsal, že kromě zneuctění politiků došlo i k tupení katolického náboženství. Čapek se urážkám bránil i soudně a po zveřejnění celého textu zdravice uložil soud vedoucímu redaktorovi novin, které se zkreslenou zprávou přišly jako první, peněžitý trest. Tradici pátečníků zpřetrhala až okupace a smrt Karla Čapka v roce 1938.

Foto: archiv