Kolegové se sázejí, jak dlouho jim vydržím nevolat

Miloslav Kamiš je šéfem jihočeské firmy Viscofan. I když název společnosti většině lidí nic moc neřekne, firma si za loňský rok připsala čistý zisk čtvrt miliardy korun a pro letošní rok počítá se ziskem půl miliardy. Vyrábí totiž umělá střívka - neboli "obaly" na párky a jiné uzeniny - a o ty je zájem i v době finanční krize. Kamiš ve Viscofanu pracuje už deset let, ale rozhovorům se dosud vyhýbal. "Naše firma je součástí španělského koncernu a ve Španělsku se dříve úspěšné firmy příliš neukazovaly. Souviselo to s teroristickou organizací ETA, která si často úspěšné manažery vybírala jako cíle útoků či únosů," vysvětluje Kamiš ve svém prvním rozhovoru, během společného oběda, na který jsme se spolu sešli v restauraci Hliněná Bašta v Průhonicích.

Výběr místa byl strategický - na trase Praha-České Budějovice, kde Kamiše čekala další schůzka. Jak mi vysvětlil, Viscofan je sice španělská firma, žádná "siesta" se ale v Česku nedrží.

"Naopak. Španělé jsou zvyklí tvrdě pracovat a takovéto známé 'maňana' v naší firmě moc neplatí. Mají rádi operativní a rychlé řešení a pokud mohou jít řešit nějaký problém, který by možná ani nebyl, tak v tom jsou jako ryba ve vodě," říká Kamiš s tím, že španělská mentalita ostře kontrastuje s Německou, což je další země, se kterou česká pobočka Viscofanu úzce spolupracuje.

"V Německu je každý projekt precizně rozplánován do detailu. Bez toho nezačnou. Naopak Španělé jich rozjedou najednou hned deset. Je ale otázka, kdo je úspěšnější, protože Němci sice zvládnou ten jeden projekt dokonale, ale Španělé za tu dobu dotáhnou do konce třeba i dva či tři," dodává, zatímco se probírá jídelním lístkem. Pročítání několikastránkové "brožury", což je podoba jídelního lístku v Hliněné Baště však vzdává a vybírá raději z přiloženého lístku denní nabídky vepřovou pečínku s nádivkou a bílým zelím.

Od nábytku k potravinám

V Česku Viscofan začínal v devadesátých letech jako výrobní závod, postupně sem však Španělé přesunuli i distribuční centrum, obchodní oddělení či vývoj a výzkum. Dnes v Českých Budějovicích pracuje 850 lidí a střívka jsou rozvážena do 130 zemí světa. Jak Kamiš říká, on sám u "pionýrských" začátků nebyl a nastoupil až do rozjetého vlaku. A na začátku si firmu zvolil hlavně proto, že chtěl zůstat v okolí rodné Třeboně.

"Začínal jsem jako nábytkář. Pak jsem ale odešel z firmy a věděl jsem, že abych mohl zůstat v oboru, musím se přestěhovat z Třeboně pryč. To jsem nechtěl, a tak jsem začal ve zcela jiném oboru," dodává.

Ve Viscofanu nastoupil na pozici asistenta výrobního ředitele a postupem času se přes pozice jako šéf řízení výroby a řízení logistiky dostal až na post generálního ředitele. S výjimkou personálního a ekonomického oddělení prošel všemi sekcemi firmy a než dosedl na šéfovské křeslo, prý znal nejenom chod firmy, ale i většinu lidí.

Manažer ze staré školy

Miloslav Kamiš je typ šéfa, který si se svými spolupracovníky tyká, vyznává týmovou práci, ale neuznává a nepraktikuje teambuildingy. Od společnosti a své práce se navíc neodpoutá ani během dovolené.

"Když odjíždím na dovolenou, kolegové se už sázejí, jak dlouho jim vydržím nezavolat. Nejdéle to bylo tři dny," říká Kamiš s tím, že má rád informace a rád ví, co se ve společnosti děje i když tam není. "Jsem tak nastavený. Jsem z generace manažerů, která nastupovala do firmy po revoluci a vyrůstali jsme v prostředí, kde ten, kdo není dvanáct hodin v práci a o víkendu na telefonu, je špatný. To je nějakým způsobem v nás zakořeněno a já to vidím, že umím špatně odpočívat. Mladší kolegové to naopak umí, umí odjet na dovolenou, ale lidé staří jako já jsou na tom stejně," říká.

Zatímco obsluha přináší objednané jídlo, ptám se, zda po letech strávených v "párkové firmě" může Miloslav Kamiš tyto uzeniny ještě cítit. "Naopak. Párky mám stále rád . V našem závodě máme vlastní zkušebnu, v níž plníme střívka podle receptur a ty si dávám často," říká s tím, že i když se může zdát, že doba, kdy byly dvě nožičky párku s chlebem a hořčicí servírovány k snídani už mírně pominula, nad párky se rozhodně nesmráká. Naopak. "Uzavřeli jsme významné zakázky do Číny. Dnes vyrábíme tři a půl miliardy metrů střívek za rok. Párek má tak 13 až 15 centimetrů. Nyní máme zákazníky, kteří od nás chtějí odebírat až 600 milionů metrů za rok," dodává. S tím, že celý trh má do roku 2020 růst o dvacet procent. Na růstu se má podílet i Čína. I když Číňané v posledních letech párky teprve objevují, mají o ně prý velký zájem.