Záchranný plán pro euro se rodil v noci a hodně hekticky

V Bruselu se dnes schází nejvyšší představitelé EU. Měli by schválit nová rozpočtová pravidla, tolik důležitá pro další osud eura.

Před více než měsícem, v noci 10. května, učinili klíčový krok ke stabilizaci společné měny ministři financí, když se dohodli na záchranném balíku pro nejzadluženější země v hodnotě 750 miliard eur.

Evropští ministři financí se sjeli do Bruselu v neděli pozdě odpoledne, aby podrobně projednali záchranný balík, jenž měl stabilizovat společnou měnu. Finanční trhy totiž nepřesvědčila dohoda o poskytnutí půjčky ve výši až 110 miliard eur Řecku, uzavřená o osm dnů dřív, a během týdne před zasedáním ministrů "sestřelily" kurz eura vůči dolaru o čtyři procenta.

Američané hodně tlačili

Americký ministr financí Timothy Geithner v pátek před bruselským jednáním během telefonické konference ministrů financí a šéfů centrálních banky ze zemí G7 na evropské partnery naléhal, že musejí přijmout jasná, účinná a jednoznačná opatření, jež by krizi zažehnala.

Prezident Barack Obama dvakrát telefonoval spolkové kancléřce Angele Merkelové. Zdůrazňoval, že je nutné přijmout balík, o němž budou informovat palcové titulky.

Ministrům financí bylo onu noc jasné, že musí dát záchranný plán dohromady, a to rychle. Ještě dříve, než se začnou investoři na asijských trzích zbavovat eura.

"V jednacím sále panovalo ovzduší, jako by měl nastat konec světa, sdělil jeden francouzský diplomatický zdroj, který si - podobně jako další - nepřál být jmenován.

"Naše zraky se upíraly k hodinám, neboť bylo naprosto nevyhnutelné dospět k dohodě dříve, než se otevřou asijské trhy. V opačném případě by se dostavila pohroma," dodal diplomat.

Z lesa rovnou do Bruselu

Vše ale naráželo na jeden problém. Ministři se nemohli shodnout na tom, co udělat. Třináct zemí eurozóny ze šestnácti , včetně Rakouska a Finska, tradičních spojenců Německa, chtělo Evropské komisi - se zárukou eurozóny - povolit, aby potřebné zdroje získala na kapitálových trzích a následně z nich půjčovala členským zemím, které se ocitnou v akutní finanční nouzi.

Jenže Německo, hospodářská "těžká váha" Evropy, o něčem takovém nechtělo ani slyšet. Spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble, od roku 1990, kdy ho během předvolební kampaně postřelil duševně pomatený muž, odkázaný na invalidní vozík, těsně před schůzkou náhle onemocněl a musel být hospitalizován.

Spolkový ministr vnitra Thomas de Maiziere, důvěrník spolkové kancléřky, byl vyrušen jejím telefonátem, když si užíval nedělní odpolední procházky v lese. Okamžitě odletěl z Berlína do Bruselu.

Cokoli, co by překračovalo rámec koordinovaných dvoustranných půjček od členských států, bylo podle něj pro Německo nepřijatelné. "Ústavní soud by to smetl jako nezákonné," varoval de Maiziere.

A v noci zaznělo "aleluja"

Hodinu předtím, než zvon ohlásil začátek obchodování na Tokijské burze cenných papírů, si ministři financí v Bruselu dopřáli krátkou pauzu. Někteří z nich dali hlavy dohromady se svými poradci, další se procházeli po chodbách s mobilem u ucha nebo vyťukávali zprávy na svých Blackberries.

Španělská ministryně hospodářství Elena Salgadová, která zasedání předsedala, se odebrala do privátní místnosti, odkud volala premiéra Josého Luise Rodrigueze Zapatera.

Bylo to Maarten Verwey, ředitel odboru zahraničních vztahů na nizozemském ministerstvu financí, který přišel s návrhem na dočasné zřízení "zvláštního účelového nástroje" (Special Purpose Vehicle - SPV).

Tímto způsobem by bylo podle Verweyho možné získat a rozdělovat potřebné fondy a zároveň vyjít vstříc námitkám Berlína. Několik německých oficiálních činitelů, včetně prezidenta Bundesbanky Axela Webera, předtím během nočního jednání takové řešení naznačovalo.

Německá kladná odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Berlínu se SPV zamlouvalo, neboť jde o dočasné řešení, respektuje zásadu jednomyslnosti a neponechává rozhodování v rukou Evropské komise. Ministryně Salgadová tak mohla účastníky zasedání před druhou hodinou v noci vyzvat, aby dohodu ratifikovali.

Francouzská ministryně Christine Lagardeová, známá svojí přímočarostí, tento okamžik shrnula v jediném výrazu: "Aleluja." To vystihla, neboť dohoda za 750 miliard eur by byla ještě před pár měsíci nemyslitelná.

Podle agentury Reuters zpracoval Václav Lavička