Chodí vaši kolegové do práce v pyžamu?

Máme nového kolegu, který sedí přímo naproti mně. Je ranní ptáče, takže většinou chodí brzy, stejně jako já. Ale zatímco já po ránu listuji novinami, on mi čtení zpestřuje cinkáním lžičky o porcelán a hlasitým mlaskáním a křupáním.

Vyhlédnu od stolu a vidím ho, jak si odsunul klávesnici a místo ní před ním trůní velká krabice müsli. On jako by nic žvýká dál a bezostyšně zírá do monitoru. Pak vstane, vezme misku a jde ji do kuchyňky umýt.

Tomuto rituálu jsem přihlížela už několik týdnů, když se na mě obrátil jeden čtenář s dotazem - prý banka, kde pracuje, už není co bývala. V šuplíkách kolegů prý už nenajdete složky a šanony, ale krabice s cereáliemi. Co se sakra děje? ptal se.

To je dobrá otázka.

Živit se v kanceláři křupavými cereáliemi nedává smysl. Připravit si lupínky doma, ještě než vyrazíte do práce, přece nezabere víc než půl druhé minuty. Lednici tam máte po ruce, stejně jako myčku. V kanceláři bývá lednice na míle daleko a často chybí myčka, takže moc času neuspoříte.

Fakt, že zaměstnancům už vůbec nepřijde divné cpát se snídaní před zraky kolegů, je důkazem toho, že mentální bariéra mezi osobním a veřejným životem padla. Říkám si, že během posledních deseti letech se do kanceláří nastěhovalo tolik intimních aktivit, že už možná žádná ani nezbývá.

Moderní pracovníci dorazí do práce pěkně v teplácích, dají si sprchu, vyčistí zuby a namalují se. Není divu, že kanceláře pak bobtnají šatnami a převlékárnami plnými použitých ručníků, náhradního oblečení a párů rezervních bot. Koneckonců přímo přede mnou na věšáku visí permanentně jeden proužkovaný oblek, několik triček i košil. Také na stolech pracovníky vítají roztomilí plyšáci, dečky, květiny a samozřejmě nezbytné fotografie dětí a domácích mazlíčků. Ale ani to jim není dost, takže kanceláře teď brázdí děti na koloběžkách a rohy stolů občůrávají všudypřítomní psi.

Rozdíly mezi domácím a pracovním životem se stírají čím dál víc, je to koneckonců vidět i na tom, jak se do práce oblékáme.

V práci se dá dokonce spát - pro tento účel některé firmy do svých kancelářských prostor už nainstalovaly i postele a kanapíčka. Součástí kancelářského života se stal také sex, drogy a rock-and-roll. První a druhá věc se sice oficiálně nepovoluje, ale když se nikdo nedívá, jede to stejně. Trávit nudné hodiny místo v kanceláři ve společnosti Micka Jaggera je dneska díky iPodům naprosto jednoduché.

S rozvojem moderních technologií se především v openspacech rozšířily i další původně nepracovní aktivity: v práci můžeme sledovat televizi, kontrolujeme na Facebooku, kdo co dělal minulý večer, nakupujeme po internetu a necháváme si doručovat zásilky na recepci nebo firemním kurýrem.

To už opravdu není nic, co bychom nedělali v práci jako doma? Vážně už nic nezbývá? Něco přece tu jen ještě zůstalo. Zatím nechodíme v kanceláři nazí a myslím, že ani ve flanelovém pyžamu jsem tu ještě nikoho nepotkala. Jo, a ještě jediná věc se v kanceláři ještě pořád neprovozuje - rození dětí. I když to nemusí být daleko. Nedávno mi jedna kolegyně poslala mail přímo z porodního sálu, rození na koberci v kanceláři je tedy možná jen další krok.

Přesto je jedna věc, kterou v kanceláři děláme čím dál méně - tou je práce. Ale to dává perfektní smysl. Přece, proč bychom měli v kanclu pracovat, když to můžeme dělat v klidu a pohodlí svého domova.

Lucy Kellaway
poradkyně financial times