Irský sen v anglické oprátce

Tuto středu vyšel ve Španělsku nový román letošního nositele Nobelovy ceny za literaturu Maria Vargase Llosy s názvem El sueno del celta, tedy Keltův sen. Peruánský prozaik se jím po odlehčené Zlobivé holce vrací k velkým epickým námětům, jimiž proslul nejvíce. V příběhu skutečné historické postavy, britského diplomata a irského vlastence Rogera Casementa, popraveného roku 1916 Angličany za velezradu, rozehrává Mario Vargas Llosa (1936) všechna svá oblíbená témata.

Hlavní hrdina, v útlém věku poznamenaný smrtí milující matky a vzápětí i přísného otce, si opakovaně klade naléhavé otázky a k zásadní změně jeho životních hodnot a postojů dochází na služebních cestách po Kongu a hlavně po Amazonii. Těžištěm románu je obhajoba lidské svobody a důstojnosti, právo každého na volbu vlastního způsobu života a kouzelná moc slova neboli nejasná hranice mezi skutečností a fantazií, pravdou a lží psaného textu.

Románový příběh - stejně jako ten životní skutečného Rogera Casementa - se dá snadno stručně shrnout, podstatnější je však způsob, jakým peruánský autor s fakty nakládá a co zdůrazňuje. Mario Vargas Llosa je nejenom vynikající vypravěč, ale pokud se v jeho románech objevují reálné postavy, nezachází s nimi svévolně, nýbrž respektuje historická fakta i prostředí. Kromě potěšení z četby se tak čtenář i mnohé dozví. V Keltově snu konkrétně o Kongu konce 19. století, tehdy belgické kolonii, o sběru kaučuku, o drsném životě v pralesních osadách v Amazonii či o počátcích irského hnutí za nezávislost.

Musíme civilizovat Afriku

Roger Casement, narozený roku 1864 v Irsku v rodině důstojníka britské armády, sloužil nejprve jako jeho otec Británii. Ve funkci konzula byl vyslán na inspekční cestu do Konga a posléze do peruánské Amazonie, aby prošetřil zvěsti o surovém zacházení a napsal o tom podrobnou zprávu. Během putování pralesními oblastmi, kdy byl hlavní hrdina svědkem děsivého zacházení se zotročenými a vykořisťovanými domorodci, ho brzy přešlo jinošské okouzlení dobrodružstvím. Postupně ztrácel i dobové ideály mající za to, že povinností Evropanů je barbarské národy civilizovat, pokřtít a naučit obchodovat - to když viděl, jak ve skutečnosti takové "civilizování" a jednostranně výhodné "obchodování" probíhá. Běloši, přesvědčení o nadřazenosti své civilizace, domorodcům přinášeli spíš nemoci, násilí a vraždění.

V Rogeru Casementovi otřesné dojmy z Konga a Amazonie probudily odpor k jakékoli kolonizaci a zároveň zájem o dějiny a původní jazyk Irů. Začal snít svůj "Keltův sen", jak nazval jednu báseň. Po návratu z druhého pobytu v Amazonii, fyzicky i psychicky vyčerpaný, ukončil diplomatickou kariéru a začal se plně věnovat boji za nezávislost Irska. Z muže, jehož si Angličané za vypracování průlomové zprávy o vykořisťování v Kongu a v Amazonii vážili do té míry, že mu udělili titul sir, se najednou stal nepřítel Británie. A za první světové války Roger Casement dokonce prosazoval spojenectví Irska s Německem, ze zajatých vojáků v Německu se pokusil vytvořit irskou jednotku bojující proti Britům. Po potlačeném velikonočním povstání v Dublinu roku 1916 byl zajat a odsouzen k smrti oběšením.

Dveře cely se otevřely...

Keltův sen zachycuje Rogera Casementa ve chvíli, kdy čeká ve vězení, zda mu pomůže petice významných osobností tehdejší Británie, aby mu byl rozsudek smrti změněn na doživotí. Mario Vargas Llosa si tak vytvořil skvělý prostor pro zpětné shrnutí Casementova života, nahlížené protagonistovýma očima. V nekonečných hodinách čekání bývalý konzul, nyní vlastizrádce, vzpomíná, zvažuje, hodnotí činy své i jiných, hledá moment, kdy došlo v jeho životě k obratu - kdy "se všechno podělalo", jak se neustále úporně sám sebe ptá Santiago Zavala v Rozhovoru v Katedrále, jiném románu peruánského autora.

Stavbou vyprávění se Mario Vargas Llosa vrací k osvědčenému střídání dějových linií: každá lichá kapitola se odehrává ve vězení a zpravidla je uvedena variantou věty "Dveře cely se otevřely...". Sudé kapitoly retrospektivně zachycují Casementův život a lze v nich najít mnohé odkazy na témata a postavy z autorovy dosavadní tvorby.

Hrdinův pestrý život, cesty po Kongu a Amazonii a boj za nezávislost Irska by na román bohatě vystačily. Maria Vargase Llosu však patrně nejvíc zaujaly Casementovy deníky, o jejichž pravosti se dodnes spekuluje. Britský diplomat si v nich se šokující otevřeností stručně zapisoval svá homosexuální dobrodružství. Po jeho zatčení byl deník v rámci očerňovací kampaně zveřejněn v britských novinách.

Peruánský prozaik si neklade otázky po pravosti deníků, nepopírá jejich existenci ani je nezavrhuje jako zfalšovanou součást snahy zdiskreditovat Rogera Casementa, ale interpretuje je jako uměleckou tvorbu, tedy jako "lež", fikci, smyšlenku, náhražku neuspokojivé reality. Roger Casement si v autorově interpretaci syrovými zápisky kompenzuje nenaplněnou touhu a také vyčerpanost z napětí mezi zdvořilým, zdrženlivým diplomatickým chováním a okolním barbarstvím.

Titul Keltův sen v této souvislosti nabývá dalšího významu. Neodkazuje jen na touhu Irů po nezávislosti, ale dá se také číst jako soukromý sen Kelta Rogera Casementa o lásce, milostném štěstí a životě v páru. Místo lásky mu zbývá náhodný, placený sex. A touha, sen, fotografie a věcné, vulgární zápisy do deníku.

Lid versus Roger Casement

Miloš Forman ve filmu Lid versus Larry Flynt obhajoval svobodu slova pro každého prostřednictvím kontroverzní postavy vydavatele pornočasopisu. Podobně si i Mario Vargas Llosa do knihy o lidské svobodě a důstojnosti vybral nejednoznačného Rogera Casementa, na jedné straně zastánce utlačovaných domorodců a bojovníka za nezávislost, na druhé straně autora skandálních homosexuálních deníků, kde titíž domorodci vystupují jako sexuální objekty, jsou zneužíváni a placeni za erotické služby. Syrové zápisky o vzhledu a velikosti penisů a počtu souloží mnohé odpuzují dodnes.

Švédská akademie ve zdůvodnění udělení Nobelovy ceny za literaturu Mariu Vargasu Llosovi psala o "mapování struktur moci" a "sžíravých obrazech individuálního odporu, vzpoury a porážky". Jako by porota četla Keltův sen v rukopise a zdůvodnění psala podle něj. Můžeme-li předchozí Zlobivou holku, kterou si Mario Vargas Llosa napsal a vydal ke svým sedmdesátým narozeninám, považovat za jakousi životní bilanci, Keltův sen je pak zas opravdu sumou autorových celoživotních témat i víry v člověka a v kouzelnou moc slov.

Mario Vargas Llosa

Alfafuara, Madrid 2010, 464 stran, 22,50 eur

El sueno del celta

Ráj je až za rohem

Neúspěšný kandidát na prezidenta

Světoobčan Mario Vargas Llosa (1936) vystudoval literaturu v Limě, doktorát získal v Madridu, nějakou dobu žil v Paříži, pak v Londýně a Barceloně. Ohromný ohlas měl v roce 1963 hned jeho první román Město a psi, ještě více jej pak proslavil stylisticky a kompozičně originální Zelený dům (1966). Česky dále vyšly romány Tetička Julie a zneuznaný génius, Válka na konci světa, Pantaleón a jeho ženská rota, Smrt v Andách, Vypravěč, Kozlova slavnost, Ráj je až za rohem a Zlobivá holka. Po levicovém mládí nyní stojí na pravé straně politického spektra. Roku 1990 neúspěšně kandidoval na prezidenta. Rozčarován neúspěchem opustil Peru a roku 1993 získal španělské občanství. O rok později mu byla udělena Cervantesova cena. Keltův sen vydá v českém překladu v příštím roce nakladatelství Garamond.

Sympaťák z Peru

Letošní nositel Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa se poněkud vymyká zažitým literárním stereotypům. I přes svůj pokročilý věk totiž peruánský prozaik rozhodně není nerudným starcem.