1. Za krásami Pusteven
Kde: Beskydy
Délka: 24 km
Obtížnost: střední
Nadmořská výška: 785-1129 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 365 km, z Brna 160 km, z Ostravy 70 km
Stopy: upravované na klasiku
Doprava: autobusem či autem (velké placené parkoviště na Pustevnách)
www.beskydy.cz
Pustevny jsou nejenom top lyžařskou, ale i turistickou lokalitou v Beskydech. Najdete zde nádherné dřevěné stavby od architekta Dušana Jurkoviče, v dosahu je rozhledna Cyrilka, socha Radegasta či vrchol Radhoště s krásnou dřevěnou kaplí svatých Cyrila a Metoděje z konce 19. století.
Náš okruh se skládá ze dvou částí, které se propojují na Pustevnách, kde si můžeme dopřát oběd, odpočinout si nebo se třeba jen na půl cesty ohřát. Na start prvního úseku se vydejte pokud možno brzy ráno, kdy je trasa z Pusteven na Radhošť a zpět krásně upravena pro bruslení a po pěších turistech, kterých se tu přes den tlačí davy, ani vidu, ani slechu.
Trasa není náročná a vine se kolem vyhlídkového altánu Cyrilka a známé sochy Radegasta po hřebeni masivu. Než se dostanete na Radhošť (4 km), můžete se cestou pokochat pohledem do Frenštátské kotliny, výhledem na štramberský hrad Trúba i nejvyšší vrchol Beskyd, Lysou horu. Zde se můžete občerstvit nebo se obrátit a vydat se zpět.
Druha část patří nejlepší a taká nejlépe udržované beskydské stopě, trase Pustevny-Martiňák (asi 8 km). Trať je vedena po dostatečně široké a upravované svážnici po rovině nebo mírně z kopce a zpět pak stále mírně do kopce nebo po rovině. Jedinou výjimkou jsou dva prudší sjezdy na začátku, které budeme na konci muset zase vyšlapat. Mezi nebezpečnější však patří jen počátečních čtyři sta metrů sjezdu od hotelu Tanečnica pod staré skokanské můstky.
Trasa vede převážně po úbočí Čertova mlýna, je téměř celá chráněna v lese a lze tady trénovat skutečně za jakéhokoliv počasí. Na celé trase jsou dva otevřené výhledy s nově vybudovanými informačními tabulemi: na samotné Pustevny, masiv Radhoště, ale především na hlavní hřeben Vsetínských vrchů (Bumbálka-Soláň) a také na hřeben moravské části Javorníků (Kasárna-Portáš/Kohútka).
Na Pustevnách naleznete také standardní lyžařské tratě, které jsou celkem pravidelně upravovány. Stopy jsou vzdáleny asi tři sta metrů z hlavního sedla na Pustevnách směrem k vrcholu Tanečnice, kolem které se vinou. Jsou fyzicky velmi náročné a nejsou kvůli prudkým sjezdům a výjezdům příliš vhodné pro rekreační nevýkonnostní ježdění.
2. Po stopách lyžníků na Štěpánku a zpět do cukrárny
Kde: rozhraní Jizerských hor a Krkonoš
Délka: 25 km
Obtížnost: střední
Nadmořská výška: 680-950 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 125 km, z Brna 320 km, z Ostravy 325 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: autobusem či autem (parkoviště ve skiareálu Šachty zdarma)
www.snowhill.cz/sachty
Ve Vysokém nad Jizerou se na konci 19. století začínala rodit vášeň pro běžecké lyžování a konaly se zde jedny z prvních závodů u nás. Na tomto okruhu si můžete připomenout historii tohoto sportu a projet se po místech, kde se tehdy s dřevěnými prkénky začínalo. Do Vysokého lze dojet jak autem, tak i autobusem.
Kousek za náměstím začínají stopy, většinou strojově upravené, a zavedou nás nejdříve do sjezdařského areálu Šachty, odkud klesáme dolů na Mexico ke známe hospodě na křižovatce. Zde je dobré se posilnit, neboť nás čeká dlouhé většinou mírné stoupání krajem Zapadlých vlastenců Karla Václava Raise.
Prvním vrcholem naší projížďky je legendami opředená rozhledna Štěpánka, ze které se nám naskytne výhled jak na část Jizerských hor, tak hlavně na většinu Krkonoš s dominantním Kotlem a Lysou horou. Následuje zasloužený dlouhý sjezd opět na Mexico a závěrečný výjezd do Vysokého nad Jizerou.
Jako motivace pro návrat by vám měla sloužit zdejší vyhlášená cukrárna s obrovským množstvím zákusků za neuvěřitelně nízkou cenu. Tuto trasu projíždí rolba většinou na víkend, má relativně kopcovitý charakter s možností předčasného ukončení výletu.
3. Po okruhu Lukáše Bauera
Kde: Krušné hory
Délka: 12 km
Obtížnost: lehká trasa s možností rekordu
Nadmořská výška: 936-1214 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 140 km, z Brna 360 km, z Ostravy 553 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: autobusem či autem (placené parkoviště nad Horskou službou nebo u Sapouška)
www.filchtelberg-ski.de
Krátký a poměrně lehký okruh na německé straně Krušných hor v oblasti Fichtelbergu nám umožňuje krásné projetí nenáročným terénem, kdy většinu okruhu klesáme a nahoru nám pomůže lanová dráha. Tento okruh si oblíbil i náš nejlepší běžec na lyžích Lukáš Bauer (ovšem lanovku nepoužívá).
Start je na běžeckém stadionu kousek za hraničním přechodem na Božím Daru u Sachsenbaude, odkud začínáme hned mírným klesáním směrem na Oberwiesenthal. Cestou nás čekají pouze roviny, sjezdy a velmi mírná stoupání. Trasa vede hustými lesy, které postupem času prostřídají krásné výhledy na německou stranu hor se skokanskými můstky a sjezdařským areálem. Ke konci okruhu následuje p
oměrně dlouhý a prudký sjezd k lanovkám do Oberwiesenthalu, kde je hned několik restaurací a možností občerstvit se.
Můžeme si to dovolit, neboť nás do cíle čeká už jen výjezd kabinovou lanovkou na vyhlídkový vrchol Fichtelberg (1214 m). Lanovka je poměrně levná, cena v roce 2010 byla čtyři eura. Na vrcholu je opět restaurace a hlavně krásné výhledy na obě strany hor, zejména pak na Klínovec.
V hospodě to raději nepřežeňte, neboť vás čeká ještě delší sjezd zpět na parkoviště k autu. Pokud máte dost peněz a touhu po rekordech, dá se tento okruh absolvovat za den i osmkrát, takže poměrně bez námahy najedete skoro sto kilometrů. Celý okruh je dvakrát denně upravován rolbou, a to i za drsných podmínek, kdy člověk nevystrčí nos z domu. Profil trasy je nenáročný na fyzičku, vede totiž převážně z kopce.
4. Vsetínská hřebenovka
Kde: Beskydy
Délka: 30-60 km
Obtížnost: náročnější trasa
Nadmořská výška: 650-911 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 340 km, z Brna 140 km, z Ostravy 80 km
Stopy: upravované na klasiku
Doprava: autobusem či autem (parkoviště u chaty Vsácký Cáb zdarma)
www.beskydy-info.cz
Krásná hřebenovka v ostrých kopcích na Vsetínsku začíná na sedle Dušná, kam lze dojet autem i autobusem. Vydáme se směrem na východ na chatu Vsácký Cáb, kde je dokonalá hospoda se vším všudy. Zdejší chatař se zároveň stará o úpravu tratí malou úzkou rolbou na klasiku, respektive žlutou multikárou na pásech se dvěma stopaři, neboť nic většího by se mezi stromy na hřebenu nevešlo.
Následuje výjezd na Ptáčnici a pak klasickým hřebenem stále nahoru a dolů přes Lušovku, Žebračku až na nejvyšší bod trasy Vsáckou Tanečnici (911 m). Při dobré viditelnosti dohlédnete až do Jeseníků a na Slovensko.
Trasa dále pokračuje opět po hřebeni s častými změnami sklonu svahu až do lyžařského střediska na Soláni. Zde je pro vás připravena restaurace a po krátkém posilnění vás čeká návrat zpět stejnou cestou. Na Soláni můžete výlet také ukončit nebo přejet na lyžích ještě zhruba dvanáct kilometrů do Velkých Karlovic.
Na celou trasu počítejte raději s větším časovým úsekem, neboť zvlášť pro lyžaře zvyklé na rovinaté trasy z jiných českých a moravských hor je zdejší profil poměrně dost náročný a některé sjezdy jsou za umrzla na úzké trati i dost nebezpečné. Trať je při dobrých sněhových podmínkách upravována pravidelně na víkend a při větších sněhových přívalech i přes týden. Profil trasy je kopcovitý.
5. Napříč Jizerskými horami
Kde: Jizerské hory
Délka: 35 km
Obtížnost: střední
Nadmořská výška: 750-1060 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 135 km, z Brna a Ostravy 330 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: autobusem, vlakem či autem (placené parkoviště v Harrachově u autobusového nádraží)
www.jizerskaops.cz/jizerska-magistrala
Jizerské hory patří v zimě už léta mezi nejnavštěvovanější hory v Česku. Jejich příznivý výškový profil, dostatek sněhových srážek a velká řada cest umožňují lyžařům projezdit Jizerky doslova křížem krážem. Naše výprava začíná neobvykle na vlakovém nádraží v Harrachově na Mýtinách, kam lze dojet spoji z celé republiky.
Po vysednutí se vydáme asi dvě stě metrů prudce do kopce na hraniční přechod s Polskem, kde začíná rolbou upravená stopa a dovede nás do bývalé sklářské osady Orle u našich severních sousedů.
Zde je první možnost občerstvení, česká koruna je tu plně akceptována. Následuje krátký sjezd a opětovný přejezd statní hranice po dřevěném mostě přes řeku Jizeru. Za chvilku se ocitneme na Jizerce, také bývalé sklářské osadě, kde můžeme vybírat hned z několika stravovacích zařízení. Zvláště doporučujeme borůvkové knedlíky na Pyramidě. Kolem safírového potoka, kde se v minulosti nacházela řada drahých kamenů, se přes meandry Jizerky dostaneme na Smědavu - další možnost občerstvení, ale podobně jako na kopci tři kilometry vzdálená Kneipa bývá otevřená jen o víkendech.
Kousek dál na Čihadlech si můžeme vybrat, zda si trasu zkrátíme a sjedeme rovnou dolů do Bedřichova přes bývalou osadu Kristiánov, nebo si výlet naopak o pět kilometrů prodloužíme a zajedeme se podívat na pěkné výhledy na Krásné Máří směrem na Frýdlantsko a severní svahy Jizerských hor.
Tato varianta ještě slibuje zastávku na Hřebínku, kde se nachází dnes už legendární bufet. Obě varianty se spojí na Nové Louce, kde už dlouhou dobu stojí známý zámeček Šámalka s dobrou kuchyní a příjemným personálem.
Do Bedřichova to už je jen coby kamenem dohodil, autobusy do Liberce i Jablonce nad Nisou jezdí každou chvíli, a kdyby zrovna nejely, můžete si čas zkrátit v hospodě Dolina nebo v bufetu na parkovišti. Celá trasa je pravidelně upravovaná rolbou a nabízí i několik záchytných bodů pro případ nouze. Profil je zvlněný, největší stoupání vás čeká ze Smědavy na Kneipu.
6. Ze Žďáru k Mamlasovi
Kde: Vysočina
Délka: 11 km
Obtížnost: lehká trasa
Nadmořská výška: 564-621 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 150 km, z Brna 80 km, z Ostravy 245 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: autobusem či autem
www.ski-zdarsko.cz
Při návštěvě kouzelně zelené Vysočiny nelze minout Žďár nad Sázavou. Za celosvětový věhlas vděčí svým památkám, zejména poutnímu kostelu svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Díky iniciativě Jiřího Bradáče, bývalého trenéra mistra světa Martina Koukala, a také Koukala samotného se před pár lety začaly v okolí Žďáru upravovat běžecké tratě rolbou. A dnes už jejich počet dosahuje několik desítek kilometrů.
Začneme, kde jinde, ve skiareálu Martina Koukala, který přímo sousedí s Pilskou nádrží. Právě odtud se rozbíhají krásně upravené tratě, i 11 km lehce náročného Žďárského okruhu. Vydáte se mírnými kopečky podél nádrže k hotelu Tálský mlýn a dále po značené trase až na rozcestí Na stezce. Přestože máte v nohách teprve jeden a půl kilometru, můžete se ve zdejší hospodě občerstvit. Následuje mírný kopeček, půlkilometrový sjezd dolů a ještě o kousek delší rovinka podél potoka.
Po ní však přijde více než dvoukilometrový táhlý kopec k vrcholku U Mamlase, který nabízí úžasné výhledy na Žďár nad Sázavou, zámek i Zelenou horu. Název vznikl podle dvoumetrové betonové skulptury hlavy dobráckého Mamlase, díla místního sochaře Michala Olšiaka.
Až se vydýcháte, můžete se pustit střemhlav dolů. Po patnácti stech metrech sjedete k rybníkům Dívka a Mikšovec do nejnižšího bodu putování. A jak už to bývá, čeká na vás po sestupu rovněž výstup do nejvyššího místa výletu: skoro tři kilometry do táhlého kopce. Na jeho vrcholku ale už máte vyhráno. Kromě dvou menších stoupání vede zbytek cesty zpátky do areálu Martina Koukala z kopce.
7. Jiráskovou cestou přes Orlické hory
Kde: Orlické hory
Délka: 42 km
Obtížnost: těžká trasa
Nadmořská výška: 508-1115 m. n. m.
Vzdálenost: z Prahy 160 km, z Brna 150 km, z Ostravy 230 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: autobusem, autem zaparkujete u Masarykovy chaty nebo v Deštném (parkoviště u skiareálu zdarma)
www.orlickehory.net
Nejen krásou zimní krajiny, ale i svou malebností lákají Orlické hory milovníky běžek. Přitom donedávna stály tak trochu stranou zájmu. Přestože dnes už je situace jiná, nenajdete tady hlavu na hlavě.
Celý hlavní hřeben zpřístupňuje dálková trasa nazvaná Jiráskova horská cesta. Naši túru začneme na Šerlichu u Masarykovy chaty, kam nás doveze skibus z Deštného v Orlických horách. Od parkoviště zvolna stoupáme kolem Malé Deštné ke kiosku Horské služby (možnost občerstvení o víkendech).
Odtud vede krátká odbočka na nejvyšší vrchol Orlických hor - Velkou Deštnou (1115 m), z níž lze při dobré viditelnosti spatřit i vrchol Sněžky. Cesta pokračuje přes Homoli (1000 m) a Tetřevec (1043 m) ke Kunštátské kapli. Odtud sjedeme na známou křižovatku Pěticestí, kde také stojí chata Horské služby.
Následně zvolna stoupáme ke Komářímu vrchu (992 m) a mírným sjezdem dojedeme do sedla Mezivrší a pokračujeme na Anenský vrch (991 m). Cestou míjíme objekty pohraničního opevnění z doby před druhou světovou válkou, včetně odbočky k pevnosti Hanička. Krátce nato dojedeme k hájovně Hanička, kde je možné se posilnit v kiosku u silnice. To už máme v nohách 24 kilometrů.
Odtud je také možné si trasu zkrátit a odbočit po modré značce do Rokytnice v Orlických horách. K vlaku či autobusu to máme 6 km.
Pokud jste ve formě a cítíte se svěží na zdolání dalších šestnácti kilometrů, můžete dál pokračovat Žamberskými lesy stále po červené a sledovat tak linii opevnění až k Zemské bráně. Přes renovovaný most dojedete do Českých Petrovic, které nabízejí několik možností občerstvení. Následně vystoupáme na Adam, odkud nás čeká už jen sjezd do Mladkova. Zde si můžete sednout na vlak, který jezdí z Hanušovic do Letohradu.
8. Kolem Bukové hory a Suchého vrchu
Kde: Orlické hory
Délka: 18 - 33 km
Obtížnost: střední
Nadmořská výška: 750-958 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 190 km, z Brna 110 km, z Ostravy 190 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: skibusem (např. z Jablonného nad Orlicí), autem pohodlně zaparkujete v sedle (zdarma)
www.orlickehory.cz
V nejvýchodnější části Orlických hor, v oblasti zvané Bukovohorská hornatina, se nacházejí ideálně položené a výborně dostupné běžecké tratě, které v oblasti Červenovodského sedla (neplést s Červenohorským sedlem v Jeseníkách) protíná státní silnice ve směru od Jablonného nad Orlicí, resp. Červené Vody. V místě (814 m) je k dispozici rozsáhlé parkoviště a bufet, zajíždějí sem i skibusy.
Ze sedla se můžeme vydat dvěma základními směry: do oblasti Suchého vrchu nebo k Bukové hoře. Vydejme se nejprve k Suchému vrchu. Z Červenovodského sedla vybíhá severním směrem na Suchý vrch asi čtyři kilometry dlouhá silnička, v zimě někdy nesjízdná, a přímější lyžařská cesta s udržovanou stopou. Bylo by chybou z rozcestí Pod Bradlem nepokračovat na Suchý vrch (995 m), kde je rozhledna a bufet. Malá zajížďka na Bradlo (983 m) nás pak odmění nádhernými výhledy.
Ze Suchého vrchu se můžeme vrátit buď na parkoviště do sedla, nebo budeme pokračovat směrem na Mladkov. Pod vrcholem Bouda (845 m) zabočíme vlevo, krátce pojedeme směr Těchonín (tvrz Bouda), ale po pěti stech metrech nás stopa povede opět vlevo po úbočí Suchého vrchu a budeme se stáčet zpět k Červenovodskému sedlu. Tam se také po absolvování asi 18 km vrátíme. Z trasy je možné rovněž odbočit a sjet přes Jamné nad Orlicí do Jablonného.
A jak vypadá cesta opačným směrem, tedy k Bukové hoře? Z Červenovodského sedla stoupá lyžařská stopa na návrší Jeřábka, místní mu říkají "Náměstíčko", kde je centrum zdejšího běžkařského areálu s orientační mapou tras různých délek i náročností. Odtud lze zvolit až tři varianty: kolem Bukové hory zleva či zprava nebo přes její vrchol (958 m). Trasy lze různě kombinovat, včetně výletu na Hoblovnu (773 m), sedlo mezi Čenkovicemi a Výprachticemi, který měří 15 kilometrů. Několik možností občerstvení nabízejí Čenkovice, kam lze zajet po sjezdovkách, které dvakrát protínají běžecké trasy.
V lyžařském areálu Buková hora-Suchý vrch jsou tratě pravidelně strojově upravovány z prostředků obcí Sdružení Orlicko a Lesů ČR. Trasy uchvátí běžkaře takřka za každého počasí. Při dobré viditelnosti pak nabídnou úžasné výhledy od Sněžky přes Kladsko, Králický Sněžník až po Praděd na severu; od Kunětické hory přes Českomoravskou vysočinu až po výběžky Drahanské vrchoviny na jihu.
9. Ze Zadova na Kvildu
Kde: Šumava
Délka: 10 nebo 20 km
Obtížnost: lehká
Nadmořská výška: 1028-1182 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 160 km, z Brna 280 km, z Ostravy 465 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: autobusem, autem zaparkujete na Zadově
www.bilastopa.cz
Vysoké oblibě se těší trasa ze Zadova přes Zlatou Studnu, Horskou Kvildu až na Kvildu (a zpět), kde vedle ostře řezaných stop můžete obdivovat také krásy šumavské přírody. Z parkoviště se vydáte podél oploceného běžeckého areálu téměř po rovině lesem jižním směrem a hned po prvním kilometru se dostanete na Malý Polec - bažinaté rašeliniště, na které není radno vstupovat.
Stopa vede po jeho okraji a pak dále lesem až na Zlatou Studnu, kde stávala sklárna, jež zanikla v roce 1880. To už máte za sebou dva a půl kilometru a jistě jste ještě plni sil, které se vám hodí pro zdolání asi kilometrového stoupání na Alpskou vyhlídku, odkud za totality mnozí toužebně hledívali na Alpy.
Následuje téměř tříkilometrový mírný sjezd, který vás přivede přes Danielku na Horskou Kvildu, dějiště Klostermannovy povídky Bílý samum. Zde musíte překročit silnici a vydat se po široké pláni podél silnice směrem ke Kvildě. Když už máte v nohách dobrých sedm kilometrů, křižujete odbočku z parkoviště u Jezerní slatě k dřevěné vyhlídkové věži na pravé straně. Byla by velká škoda na tu věž nevystoupit. Naskytne se vám totiž úchvatný pohled na celou Jezerní slať - rašeliniště o rozloze sto dvaceti hektarů, ležící ve výšce 1050 m n. m. na rozvodí Vltavy a Otavy (v horním toku Vydry).
Po prostudování velké informační tabule můžete pokračovat v jízdě dlouhým mírným sjezdem až do cíle své cesty - na Kvildu. Máte v těle deset kilometrů. Potřebujete se posilnit? To není problém, protože na Kvildě je několik hotelů, hospod a penzionů, ale hlavně vynikající pekárna s bufetem, kde váš žaludek uspokojí tak, že případných zpátečních deset kilometrů na Zadov bude pro vás jen dalším příjemným zážitkem.
10. Okolo Schwarzenberského kanálu
Kde: Šumava
Délka: 14 km
Obtížnost: lehká
Nadmořská výška: 858-1092 m n. m.
Vzdálenost: z Prahy 220 km, z Brna 290 km, z Ostravy 470 km
Stopy: upravované na klasiku i bruslení
Doprava: autobusem, autem zaparkujete v Jelením
www.bilastopa.cz
Technický "div" Šumavy - Schwarzenberský kanál, vybudovaný k usnadnění dopravy dřeva do Vídně a do Prahy, - nepřestává lákat turisty ani po staletích. Zkuste si ho tentokrát vychutnat s běžkami na nohou, nebudete litovat. Vedle naučné stezky totiž nabízí v nenáročném balení (je tedy vhodný i pro děti) také romantickou krásu tamních lesů, hezké výhledy na vrcholky hor a zastávku u ledovcového jezera pod nejvyšší horou české části Šumavy.
Z parkoviště nebo od autobusové zastávky v Jelením se vydejte mírným stoupáním na Medvědí cestu a dále se svezte dobře upravenou stopou k hornímu portálu 419 metrů dlouhého tunelu Schwarzenberského kanálu. Právě tento tunel, jehož hloubení zabralo dva roky, je nejvýznamnějším dílem celé stavby. Horní portál navíc zkrášluje pojetí v novogotickém stylu.
Před vámi je pětikilometrové vytrvalé stoupání lesem až k Plešnému jezeru, kde si můžete po jediném opravdovém výšlapu této trasy odpočinout a pokochat se výhledy na nejvyšší český vrchol Šumavy Plechý. Lavičky zde jsou k dispozici, ale svačinu si musíte bohužel přivézt sami.
Od tohoto ledovcového jezera s čelní morénou 30 až 40 metrů vysokou sjeďte ke kamennému moři pod hrází. Jedná se o rozsáhlé balvanovité moře, které vzniklo mrazovým zvětráním žuly a posunem po svahu. Je prorostlé směsí smrků, bříz, jedlí i borovic.
Pokračujte dále přívětivou přírodou k tzv. starému Schwarzenberskému kanálu. Ten vystavěla tisícovka najatých dělníků v letech 1789 až 1791 a propojil vodní cesty Vltavy a Dunaje. V klidu pokračujte dál až k Rosenauerově kapličce, věnované stvořiteli celého díla, lesnímu inženýrovi Josefu Rosenauerovi.
Nyní už to máte jen dva kilometry téměř po rovině zpět do Jeleních Vrchů, kde se můžete odměnit občerstvením a také zjistit něco více o této významné technické památce v muzeu Schwarzenberského kanálu.
Text: redakce Nordicmag
Foto: archiv, NM, 1 u sousedů, Stopa na bruslení na Fichtelbergu v německé části Krušných hor, 2 Maměnka Beskydským Pustevnám dominují dřevěné stavby Dušana Jurkoviče, Stopa na bruslení na Fichtelbergu v německé části Krušných hor, V klínu Není příliš krásnějších míst v Jizerských horách než osada Jizerka, Legenda U otevření Masarykovy chaty na Šerlichu byl v roce 1925 i Alois Jirásek, Šéf Zimní vládce Orlických hor Rampušák předává každý rok v březnu v Deštném "žezlo" princezně Kačence, Trasy Zimní turistiku v českých horách výrazně usnadňují tabule s lyžařskými mapami. (Orlické hory), 1 Rovina Trať z Kvildy na Horskou Kvildu (4,5 km) je vhodná i pro začátečníky, 2 Půvab Okolí Horské Kvildy je jednou z nejhezčích částí Šumavy.
