František Lehovec: Opravy? Neodborné, nahodilé, co nejlevnější

Jeden z nejuznávanějších českých odborníků na dopravní stavitelství František Lehovec z pražského Českého vysokého učení technického říká: "Problém není jen v penězích. Ale i v tom, že v Česku nikdo nezkoumá, co vlastně silnici je."

HN: Proč jsou české silnice tak rozbité?

Má to spoustu důvodů, které se navzájem sbíhají. To, že máme v Česku povrch silnic a dálnic v tak špatném stavu, není letos žádná novinka. To jen vygradovala situace z minulých let. V Česku se dlouhodobě nedoceňuje potřeba kvalifikované a dostatečně dobře financované opravy silnic. Do oprav se dává pořád stejně peněz, přitom intenzita dopravy se zvýšila o 50 procent. A z toho velký podíl tvoří těžká nákladní auta, která povrch poškozují velice výrazně. A místo toho, aby se tomu přizpůsobilo i množství peněz věnovaných na opravu a údržbu silnic, tak se jejich objem nijak nezvýšil. Takže špatný stav silnic je důsledek dlouhodobého podcenění financování v této oblasti.

HN: Máte přehled o tom, jak je to v zahraničí?

V žádné z evropských zemí samozřejmě nemají pocit, že by dávali na opravy silnic dost peněz. Ale víc přemýšlejí o tom, jak ty peníze hospodárně a chytře využít. V tomhle Česká republika v posledních pěti letech nesmírně zaostává. Podcenila totiž zjišťování technického stavu silnic na základě diagnostiky. V posledních pěti letech neděláme prakticky žádnou diagnostiku, a to je stejně vážný problém jako ten nedostatek peněz.

HN: Proč je diagnostika silnic tak důležitá?

Protože ukáže, jak silnice opravovat hospodárně. Sleduje se pět parametrů - podélná a příčná nerovnost, stav povrchu a jeho drsnost a celková únosnost konstrukce vozovky. To všechno se sleduje měřicími vozy, které po silnici přejíždějí a všechny tyhle parametry měří. Na základě těchto údajů se má správce silnic rozhodnout, jakou technologii opravy je potřeba použít. Právě proto, aby se co nejvíc zmenšily náklady spojené s údržbou. Nejde to dělat nahodile, jen podle pocitu. Je třeba zjistit, zda na tu závadu stačí jen nátěr, nebo je nutné odstranit celé vrstvy krytu a nahradit je novými. To se u nás dělalo až do roku 2005. Teď, v posledních pěti letech, se diagnostika silnic v Česku skoro nedělá. Měřicí vozy na to máme, ale nepoužíváme je.

HN: A proč?

Protože systém vyhodnocování toho měření se v Česku úplně podcenil. Zůstalo to mimo zájem investora, tedy Ředitelství silnic a dálnic. Ty výsledky se prostě přestaly vyhodnocovat.

HN: Proč se to přestalo vyhodnocovat?

Protože je mnohem jednodušší a krátkodobě levnější ty závady všechny řešit jedinou, tou nejlevnější technologií. Vyplněním díry. Používá se na všechny typy závad univerzálně. Jenže každá závada, ať už trhlina, výtluk, nebo nerovnosti, potřebuje jinou technologii opravy. Diagnostika se ale nedělá, řeší se to nahodile, intuitivně a dost neodborně. Volí se levné technologie, aby se jen zajistila sjízdnost. Ale závada se tím pádem vrátí.

CHYBÍ PENÍZE
Dlouhodobě se podceňuje financování oprav silnic a dálnic, říká František Lehovec.
foto: Petr Topič/foto7