Po revoluci se v České republice rozšířil dojem, že zahraniční manažeři, zejména ti ze "Západu", jsou výrazně lepší než ti čeští. Dlužno dodat, že tou dobou to možná i pravda byla. Na "Západě" měli manažeři příslušné školy a v tržním prostředí se pohybovali desítky let. Dnes už to ale neplatí. Čeští manažeři nejsou o nic horší než ti "západní", mají stejné, někdy i lepší vzdělání. Navíc mají perfektní znalost místního prostředí. Máme tedy stále obracet své oči směrem do zahraničí vždy, když hledáme nového vrcholového manažera?
Řada zahraničních majitelů českých firem přirozeně stále tíhne k obsazování klíčových pozic ve firmě "svými" lidmi. Tak tomu bylo donedávna i u nás. Od roku 2008 jsme však společností s ryze místním vedením a dle mého názoru se právě sázka na české manažery firmě vyplatila. A to nejen podle ekonomických ukazatelů, ale také podle spokojenosti zaměstnanců. Protože především v tradičních oborech, v nichž Češi patří ke světové špičce, nemusí zahraniční management vždy představovat přidanou hodnotu. Pokud do italské restaurace dosadíte čínského šéfkuchaře, může být sice opravdu dobrý, ale nikdy nebude mít k italské kuchyni takový vztah jako Ital.
K českým manažerům se však stále častěji uchylují i jiné zahraniční společnosti působící v nejrůznějších oborech - v IT, telekomunikacích, stavebnictví, potravinářství... Důkazem, že český top management v zahraniční firmě v ČR má skutečně smysl, je i fakt, že i ty největší světové firmy z žebříčku Fortune 100 sázejí v ČR právě na Čechy.
Češi, potažmo Slováci, totiž mají jedinečnou vlastnost, kterou američtí, francouzští nebo němečtí manažeři mít nemohou - znají historické souvislosti, vědí, kdo a s jakým úspěchem na českém trhu už byl, a navíc chápou mentalitu českých lidí. Vědí, "jak na ně", vědí, že zpívání firemní hymny a nástěnka s nejlepším zaměstnancem měsíce tady toho příliš nezmohou, a vědí, co přesně platí na české spotřebitele. Navíc se Češi podstatně lépe dokážou zorientovat i ve změti místních zákonů a poradí si bez problémů rovněž při jednání s českými úřady.
Je to tak. Pro skvělé manažery pro firmy působící v Česku už dávno není nutné chodit do zahraničí.
Nebuďme skromní, dvacet let po revoluci se řada českých manažerů velmi úspěšně prosazuje i na vedoucích pozicích v zahraničí. Ale nechci se šovinisticky zastávat Čechů - tato skutečnost svědčí zejména o tom, že ten, kdo je ochoten (na sobě) tvrdě pracovat a opravdu CHCE, tak MŮŽE, a to bez ohledu na místo narození. A to je fajn zjištění.
Autorka je členka představenstva Pivovary Saropramen.
