Potřebujete dělat věci pěkně s bouchnutím do stolu, aby každý věděl, že se něco děje? Tedy přesněji, že hlavně vy jste něco udělali? Možná máte pravdu v tom, že ty hlučně oznámené a ještě hlučněji prováděné reorganizace či jakékoli jiné změny si budou vaši podřízení dobře pamatovat. A budou si s nimi spojovat vaše jméno. Doufejte, že v dobrém.
Mám pro vás jiný pohled na to, jak se má šéf chovat. Šéfovou ctižádostí, ale především povinností, je dobře fungující firma nebo ta část, kterou má na starosti. A je jedno, zda jste majitelem, nebo "jen" vedoucím tří vrátných. Jednou sedíte na šéfovské židli, a váš cíl je od té chvíle jasný. Firma musí fungovat, aby mohla vydělávat. V tomhle ohledu se pravděpodobně s většinou z vás ještě shodnu. Takže dál.
Je samozřejmé, že šéfové chtějí slyšet slova uznání úplně stejně jako jejich podřízení. Jen se jim jich dostane ještě méně než zaměstnancům. Tedy alespoň v dobré firmě. No, a pak takovému šéfovi, který touží po chvále, jež stále nepřichází, dojte trpělivost. A začne si tu chválu zařizovat sám. Takže chystá velké a pokud možno ještě větší změny, protože za ně se mu chvály určitě dostane. Alespoň v to takový šéfík lačný pochvaly doufá. Leckdy má i pravdu, protože než se dopad některých velkých změn projeví, může to chvíli trvat.
Jenže tím pádem začne ohrožovat fungování firmy a tím i její možnost vydělávat. A na to si nikdo žádného šéfa nenajme. Pokud se to stane někomu, kdo je zároveň také majitelem firmy, řeže si v takovou chvíli pod sebou onu pověstnou větev.
Každá změna představuje určité riziko. Zároveň beze změn není možný žádný vývoj. Možná je v téhle souvislosti důležité právě to slovo vývoj. Protože vývoj, alespoň ten podle Darwina, je pozvolný. Jenže pozvolnost změn je přesně to, co šéfové a šéfky (těch není málo a trpí stejnými neduhy) nepotřebují. Ba přímo nechtějí. Postupné, či dokonce průběžné změny jsou pro řadu manažerů nepřítelem. O takových změnách se nemluví, ani se za ně nechválí.
To, že tenhle typ změn je současně pro firmy ten nejlepší, protože nejlépe kopíruje vývoj na trhu, je posmutnělým šéfíkům ukradené. Jde jim hlavně o jejich slávu, ne o firmu. Je jim jedno, že průběžné přizpůsobování nebo obměňování je bezpečnější, namnoze levnější a časově je minimálně náročné. Oni raději ohrozí stabilitu firmy, nebo (snad) dočasně sníží její výkon, otráví všechny zaměstnance obrácením všeho naruby, ale vědí, že se o jejich kroku bude mluvit, možná i psát. A když jejich změna bude opravdu stát za to, dostanou se možná i do televize.
Samozřejmě se velkým změnám nedá úplně vyhnout. Ale domnívám se, že čím méně jich je, čím více dokážeme firmy řídit tak, aby změny byly průběžné a plynulé, tím lépe pro prosperitu našich firem.
Nebo ještě jinak. Firmu ohrožuje právě to, co máme jako prozíraví šéfové poznat a raději se tomu včas vyhnout. Nebo to samozřejmě odrazit či přečkat, ale to není případ změn ve firmě. Jestli budou, nebo ne, nebo jaké budou, to záleží jen na naší volbě. Ještě by se to dalo říci i jinak. "Šéf dostává plat. Na vyznamenání nemá nárok."
Tomáš Richter
ředitel kasa.cz a obchodnidum.cz
