Politici deset let otáleli

Jednoznačné řešení souběhu je souběh zrušit, tedy ukončit pracovní smlouvu (pro společnost ideálně bez povinnosti hradit odstupné za "zrušení" pozice) a pokračovat jen v rámci smlouvy o výkonu funkce. To lze doporučit zejména u členů představenstva s příjmem nižším než cca dva miliony korun za rok, kdy je to i celkově daňově výhodnější.

Současně bych tento postup doporučil i u jednatelů, u kterých dojde pouze k tomu, že nebudou nemocensky pojištěni. To je ale u jednatelů s vyššími příjmy spíše pozitivem.

Při existenci jediné smlouvy o výkonu funkce je vhodné sjednat komerční pojištění proti úrazu, neboť jednatelé ani členové představenstva nejsou kryti úrazovým pojištěním (své nároky vůči společnosti sice neztrácejí, společnost ale nebude kompenzována Kooperativou; bohužel komerční pojištění je o dost dražší).

Ze stanoviska Generálního finančního ředitelství z 23. února 2011 je zřejmá snaha státu uklidnit současnou hysterii a neuplatňovat možné sankce, kterou je především zpochybnění daňové uznatelnosti mezd vyplácených akciovými společnostmi manažerům - členům představenstva (u společností s ručením omezeným je takové riziko s ohledem na nepatrný rozdíl mezi režimem mzdy a odměny jednatele téměř nulové).

Důvodem tohoto vstřícného přístupu může být, že za více než 10 let, kdy je problém souběhu znám, nikdo z politiků nepřišel s jeho legislativním řešením.

Patrně ale spíše půjde opět "jen" o peníze - pokud by se totiž otevřela širší možnost pro postih akciových společností, hrozila by zpětná reakce, kterou by bylo uplatnění nároků manažerů a společností na vrácení nemocenského a důchodového pojistného v duchu prosincového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky, které současnou vlnu zájmu o souběh vyvolalo.

Dlužno dodat, že toto rozhodnutí bylo velmi specifické, neboť se jím - alespoň dle neoficiálních informací - stát bránil snahám konkrétní osoby o zneužití systému nemocenského pojištění.