V mnoha případech se ukazuje, že pokud člověk docílí vnitřní rovnováhy, "obrousí" se tím jeho ambice. Není to jen můj poznatek. Režisér David Lynch, známý svými kultovními filmy a současně akcentem na duchovní život a meditace, připouští, že když se dostane do fáze vnitřní vyrovnanosti, mizí jeho motivace k tvorbě. Je spokojený, ale pracovat na filmu v tom stavu nedokáže...
Motivací pro budování kariéry je mnoho. Peníze, sláva, uznání, seberealizace... Často je však kořenem vnitřní nespokojenost a podvědomá touha cosi dokázat. Někdo provozuje adrenalinový sport, někdo řídí firmu. Nedostatečná vnitřní rovnováha samozřejmě nemusí být vždy důvodem pro snahu o pracovní postup. Nicméně v mnoha případech je. Často se však po nějaké době kruh uzavírá. Člověk vybudoval kariéru, vydělal peníze a najednou neví, co vlastně dál. Nespokojenost přetrvává, přestože cíl byl splněn. Pak přichází rozčarování a různé reakce. A jsme svědky životních obratů o 180 stupňů od rozvodů po radikální změny zaměstnání nebo odchod do buddhistických klášterů.
Znám kolegu, byl skvělý správce IT ve firmě. Vedl malý tým čtyř techniků a dařilo se mu. Byl komunikativní, pečlivý, dokázal vysvětlit, co je dobře a co ne. Jevil se jako talentovaný budoucí manažer a byl proto povýšen. Najednou řídil třicet lidí ve třech týmech. Neměl už ale tolik času na sledování technických detailů a začal být uzavřenější. Co se stalo? Zjistil, že jeho sen není být manažer, který řídí jiné, ale být specialistou se špičkovými vědomostmi. Druhý příklad z okolí je bývalý kolega, který měl mimořádný talent zkoumat nové technologie a ty propagovat mezi kolegy. V práci byl pořád. Po roce šel jeho výkon najednou dolů a nezáleželo mu vůbec na výsledcích. Důvod? Rozpadla se mu rodina.
Jak tedy zvolit správný cíl? Myslím, že ideální je "zlatá střední cesta". Snažit se o rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. V praxi to znamená nenechat se pohltit ambicemi, ale také na ně úplně nerezignovat. O své spokojenosti totiž rozhoduje každý sám a je na nás, kterou cestou se vydáme. Pro někoho je kariéra skutečným smyslem života. Už proto, že je prostředkem k získání peněz a udržení určité kvality života vlastní rodiny. Dnešní materialistická doba nám navíc stále předkládá nové "zboží", které si za peníze lze koupit. Smysl života je sice jinde, ale kdo je schopen přesně říci kde?
Kariéra je dnes snahou mnoha z nás. Přitom všichni chceme být šťastní a zažívat vnitřní spokojenost. Abychom si dokázali udržet rovnováhu, musíme si uvědomit, že v životě zastáváme spoustu rolí. Jsem současně synem, otcem, manželem, přítelem i manažerem... a měl bych se postarat, abych žádnou z rolí nezanedbával. Jenže aby ty nároky nestály člověka duševní zdraví, musí si vybrat, co opravdu chce. Každý chce být dobrým tátou, přítelem, dobrým kolegou... Takže, jak na to?
Konkretizaci této poněkud mlhavé vize a tím i úspěšné zvládnutí vlastní kariéry pomůže, když si člověk udělá aspoň jednou za rok vlastní poctivou inventuru svých životních rolí. A odpovědně zváží, kam chce skutečně dojít.
"Člověk vybudoval kariéru, vydělal peníze a najednou neví, co vlastně dál. Nespokojenost přetrvává, přestože cíl byl splněn."
Stanislav Sýkora
generální ředitel IT společnosti Asseco
