Vox populi, vox dei. Hlas lidu, hlas boží, tato stručná definice skvěle vystihuje jádro problému - lid žádá, hlava pomazaná plní vydávajíc se za hlas lidu a jménem božím vynáší rozhodnutí, jež jí vyhovují, aby lid příliš nedotíral. Bůh už zase remcá nad půllitrem i ve frontách u pokladen supermarketů.
Volby se proměnily v oslavu stávajícího zřízení, ve stmelující rituál vlastních úspěchů. Ačkoli se poddaný smí o politicích dozvídat jen to, co jsou mu ochotni sami prozradit prostřednictvím reklamních agentur a médií, patří k dobrému tónu vlastnit zásadový postoj. Pravice, levice, nohavice, krabice, slepice... Každá dobrá hospodyňka přece ví, že Persil vypere mnohem lépe než prášek běžného typu. U prášků je šmejd zakázáno označit, neboť je veřejným tajemstvím, že jsou všechny zhruba stejné. O lidech ochotných se nabízet jako prací prášek platí totéž.
Chtít hájit spoluobčany před politiky, které si sami zvolili, by byl projev trestuhodné nadutosti. K současné formě vlády je možné mít různé výhrady, ale jednu věc lze popřít jen stěží - nástroje na výměnu jejích představitelů rozhodně nechybí.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
