Osmého května kolem desáté hodiny ráno pekingského času přestalo velké části čínských firem připojených přes China Telecom, jedné ze dvou hlavních telekomunikačních firem, fungovat internetové spojení do zahraničí.
Na začátku všechno vypadalo jako banální problém na páteřním spojení, ale v průběhu dne se situace nelepšila ani přes nekonečné ujišťování obchodních zástupců, kteří se snažili rozzuřené šéfy firem uklidňovat. Nešlo totiž o žádnou technickou závadu, nýbrž o zásadní změnu systému fungování internetové cenzury v Číně.
Pro lepší pochopení situace s blokováním čínského internetu je nutné vrátit se o několik let zpět. V té době fungovaly v celé zemi bez problémů servery jako Facebook, YouTube nebo Google a jedinou cenzuru tak představovalo občasné zablokování některých hlavních stránek s pornografií, případně filtrování výsledků vyhledávání. Zadání slov "Tian an men" (náměstí Nebeského klidu) do Googlu v Číně představovalo oblíbenou kratochvíli turistů, kteří se bavili "čistými" informacemi bez zmínek o událostech v roce 1989. Jinak ale v podstatě nebylo možné pozorovat žádná zásadní omezení a internet fungoval podobně jako na Západě.
První velká změna přišla na jaře roku 2009, kdy propukly drobné nepokoje v některých tibetských městech. Státní úřad zodpovědný za cenzuru (přezdívaný roztomilou slovní hříčkou "Great Chinese FireWall") v reakci na některá zveřejněná videa zablokoval přístup k serveru YouTube a několik dalších podobných stránek.
Počátkem léta 2009 pak došlo k nepokojům mezi ujgurským obyvatelstvem v provincii Sin-ťiang, což "odnesly" weby Facebook a Twitter. Žádné z těchto omezení přístupu už nebylo zrušeno, takže je to právě rok 2009, který se dá označit za začátek temné doby čínské internetové cenzury.
Naprostá většina Číňanů nebyla touto formou cenzury postižena, protože všechny zmíněné weby mají své čínské ekvivalenty, které jsou mnohdy větší co do počtu uživatelů i rozsahu nabízených služeb. Problémy tak měli zejména cizinci žijící v Číně a také firmy vyvíjející aplikace pro Facebook či řešení propojená s Facebookem, YouTube nebo Twitterem.
Jedinou cestu, jak cenzuru obejít, představovalo řešení pomocí VPN neboli šifrované spojení na počítač v zahraničí, jehož prostřednictvím se dalo připojit mimo dosah cenzury.
Rok 2010 tak byl ve znamení postupného zakazování a omezování služeb, které VPN spojení pro Čínu poskytovaly. Nejprve byly zablokované bezplatné programy typu TOR, následně Witopia, jeden z největších poskytovatelů VPN, a také několik menších. Privátní firemní VPN, které měly v podstatě všechny zahraniční firmy závislé na bezproblémovém internetu, vládní orgány tiše tolerovaly.
Nedávná květnová blokáda tedy představuje velmi nebezpečnou změnu. Zatím šlo pouze o omezený zásah, který se soustředil na firemní klienty hlavního telekomunikačního operátora (ADSL připojení paradoxně novým omezením zasažené nebylo), ale dva signály jsou zřejmé. Čínský státní úřad už nebude při cenzuře brát ohledy na ekonomické zájmy firem (postižené byly dokonce i některé banky) a cenzura mění způsob blokování. Konkrétně z principu "vybrané stránky jsou blokovány" na "vše je zakázáno, a jen vybrané stránky jsou povoleny".
V čínských internetových komunitách se bouřlivě diskutuje, jaký byl pro tato opatření důvod. Velká spouštěcí událost typu nepokojů z roku 2009 totiž chybí. Nejpravděpodobnější verze vysvětluje vládní kroky nedávnou výměnou v čele úřadu pro internetovou cenzuru.
V současné době je situace s omezením nesmírně dynamická - velkou část dne jsou firmy bez spojení do zahraničí, ale jejich specialisté už stihli převést provoz na neblokované linky druhého providera, China Unicom. Podle dobře informovaných zdrojů v internetové komunitě bude však právě Unicom další na řadě.
Autor pracuje v Číně. Své jméno si nepřeje zveřejnit.
S využitím informací od spolupracovníka z Číny zpracoval Luděk Vainert
PROTI CENZUŘE
Protesty před budovou Google v Pekingu proti cenzuře internetu. Google se nakonec přesunul do Hongkongu.
FOTO: BLOOMBERG
