Oba moji rodiče byli Němci. Narodil jsem se v roce 1937 v Přední Výtoni, to je vesnice u rakouských hranic nedaleko hráze Lipenské přehrady. Tenkrát se jmenovala německy Heuraffl. Otec pracoval v papírnách v Loučovicích, maminka byla v domácnosti. Měl jsem bratra a sestru. Bratr už, bohužel, zemřel a sestra žije v Českých Budějovicích.

V jedenačtyřicátém musel táta narukovat, sloužil v Rakousku, hlídal zajatce. Já jsem o dva roky později začal chodit v naší vsi do německé školy. Asi po roce a půl nám školu zavřeli, protože se do ní nastěhovali utečenci. Říkalo se jim "národní hosté", byli to Němci, kteří získali statky na okupovaných územích Ukrajiny a Ruska. Při postupu fronty je ale museli opustit a neměli se kam vrátit, takže je v tehdejším protektorátu ubytovávali ve veřejných budovách. Nás, žáky, tenkrát přesunuli do budovy bývalé celnice; německy se tu učilo až do roku 1945.

Zbývá vám ještě 80 % článku