Tajemství vlnícího se hotelu

Hotelu Praha je třicet let. V architektuře to znamená dospělost. Je to jeden z nejkrásnější hotelů, jaké byly v Čechách a na Moravě v posledních padesáti letech postaveny, ale pořád jako by neexistoval. Přestože je unikátním zhmotněním vrcholné architektury, interiérového designu a užitého umění konce sedmdesátých let, obecně se o něm málo ví.

Příklad za všechny. "Ani já jsem Hotel Praha neznala, dokud jsem v něm nezačala pracovat, a to žiju odmalička v Praze," přiznává hotelová manažerka Vilma Jankůjová, která se narodila v roce, kdy byl hotel otevřen. "Lidé pořád ještě nevědí, že do něj můžou normálně zajít."
Možná v tomto ohledu přetrvává stín jeho komunistické minulosti a povědomí, že je pro "normální" veřejnost uzavřen. Jenže výhradně komunistům a jejich přátelům sloužil necelých devět let; teď už je více než dvě desetiletí pětihvězdičkovým hotelem, v němž se může ubytovat každý, kdo zaplatí příslušný obnos.