Diváci, kteří se v létě 1957 přišli v městečku Fort Lee ve státě New Jersey podívat do kina na film Picnic, by se asi divili, kdyby se promítání zničehonic zastavilo. Specialista na marketing James Vicary totiž údajně nechal do snímku začlenit políčka se sděleními "Pijte Coca-Colu" a "Máte hlad? Jezte popcorn!" Reklamní výzvy se na plátně objevily vždy jen na tisícinu sekundy. Výsledek byl ohromující: prodej Coca-Coly po promítání stoupl o 18,1 % a popcornu dokonce o 57,8 %.
Tehdy se začalo mluvit o tzv. podprahové reklamě, tedy o působení vizuálními nebo sluchovými signály, které jsou tak krátké, že je mozek sice registruje, ale neví o tom.
Americká federální komise pro komunikaci se o rok později rozhodla pokus během televizní show napodobit, ovšem bezúspěšně. O účinnosti podprahové reklamy se začalo pochybovat a Vicary byl vyzván, aby svůj pokus zopakoval. Učinil tak, ale tentokrát s minimálním výsledkem. V roce 1962 se přiznal, že původní experiment byl podvrh.
I tak je podprahová reklama ve většině zemí zakázána. Ačkoliv totiž nebyla její účinnost na chování spotřebitelů vědecky prokázána, existenci podprahového vnímání se doložit podařilo. Výzkum profesorky Nilli Lavieové z londýnské University College například potvrdil, že lidé dokážou podprahově lépe vnímat negativní emoční sdělení na úkor pozitivních nebo neutrálních, v tomto případě v podobě negativně zabarvených slov promítaných na zlomek vteřiny na obrazovku počítače.
Více o výzkumech podprahové reklamy na www.guide-to-self-help-techniques.com/history-of-subliminal-messages.html.
