My jsme se ve škole učili Vaculík Sekyra, Kundera Žert, říká policista, který dává Ludvíku Vaculíkovi v jeho dosud poslední próze Hodiny klavíru (2007) pokutu za dopravní přestupek. A sám autor, který zítra oslaví pětaosmdesáté narozeniny, přede dvěma lety v rozhovoru podotkl: "Já jsem rád, že už pro nikoho nemám takový význam, aby mě odposlouchával... Ostatně já o sobě všechno napíšu sám, a není tak co odposlouchávat." Z toho hned vyplývají dvě otázky. Kolik toho o Ludvíku Vaculíkovi, který na sebe všechno řekne, víme? A má smysl jej stále "odposlouchávat", tedy číst?
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
