Mezi veřejností i ekonomy je populární klást rovnítko mezi ekonomický růst a inflaci - a tím i mezi ekonomický pokles a deflaci. Když se před časem americký Fed odhodlal přes inflaci blížící se 4 % k bezprecedentnímu kroku - totiž zavázat se na další dva roky k nulovým sazbám - uklidňoval veřejnost tím, že hospodářská slabost přece není s vysokou inflací slučitelná.
Argumentuje se obvykle tím, že nevyužité kapacity (lidé, kapitálová výbava, budovy, atd.) vytvářejí na trhu takovou nabídku, že ceny růst nemohou. Problém je ale právě v "nevyužitých kapacitách". Klasickým příznakem inflačních boomů je právě to, že dávají vzniknout výrobám a profesím, které se posléze ukážou být nerentabilními a po konci boomu žádné využití nemají. Jsou to tedy nejenom kapacity nevyužité, ale i nevyužitelné. Proto na žádný trh nevstupují a růst cen nemohou brzdit. To vysvětluje i doby hyperinflací či stagflace 70. let. Zatímco se v roce 1973 ekonomika USA potápěla do dlouhé recese, inflace neustále zrychlovala a ze 4 % v lednu dosáhla 9 % v prosinci.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
