Recenzovat román Umberta Eca znamená vypořádat se a priori s řadou předsudků a klišé typu "po Jménu růže už dobrý román nenapsal", "po Foucaultově kyvadle už dobrý román nenapsal" či "psaní románů ať Umberto Eco přenechá jiným". V českém prostředí sice jeho beletristická tvorba nevyvolává bouřlivé debaty, ale i tady má slavný autor své obdivovatele a své odpůrce. Proto rovnou předesílám, že u mě si Umberto Eco (1932) coby romanopisec své místo vydobyl. A než si lámat hlavu tím, zda Pražský hřbitov překoná nepřekonatelné Jméno růže, raději se pokusme prizmatem nejnovějšího románu nahlédnout diskutovaný kulturní fenomén zvaný "Ecovy romány".
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
