Může tak různorodý celek přežít větší šok?

Soudržnost měnových unií dostane jednou za čas pořádně zabrat a nyní je právě ta doba. V minulosti jsme viděli rozpad fixních kurzů či celých systémů, měnové odluky apod. Takže by nešlo o nic tak nového, i když velikost důsledků těžko dopočítat.

Podívejme se na některé statistiky: Nejvýkonnější stát měnové unie vykazuje HDP na hlavu ve výši 350 % průměru. Budiž, jde o velmi malý stát. Z těch větších se ale najdou zástupci s hodnotami kolem 140 %. Naopak stát, který je na tom nejhůře, vykazuje necelých 70 % průměrného HDP na hlavu. Unie je nesourodá i co do tempa růstu. Vidíme na jedné straně růst HDP přesahující 7 %, na druhé straně poklesy do půl procenta. Průměr přitom činí 2,5 procenta. Rozptyl nezaměstnanosti je od slušných 3,5 % až k 13,4 %. U tolik zmiňovaných veřejných financí je též situace neslavná, blok loni vykázal schodek 8,4 % HDP a dluh přesáhl 94 % HDP. Takový celek přece nemůže být dlouhodobě stabilní, příliš velké rozdíly vedou k divergenci. To nám říká jak zdravý rozum, tak teorie optimálních měnových zón. Nějaký čas může podobný blok přežít vcelku. Přečká ale jen menší nepřízně osudu, vážnější šok ho přece musí rozložit. Nebo ne?