Sherlock Holmes z Liptákova

Zbožňuji Sherlocka Holmese. Ale proč? Jednoduše proto, že se díky stále novým a povětšinou jen povrchním úpravám opětovně setkávám s důvěrně známými triky našeho mistra, a je-li vše uděláno atmosféricky dobře, a to ve většině případů ano, jsem navíc slastně překvapen Sherlockovým důvtipem, jako kdyby to bylo poprvé.

Z tohoto hlediska lze říci, že film Guye Ritchieho Sherlock Holmes nezklamal a vlastně ani zklamat nemohl. Jeho Holmes je totiž utvořen pomocí zcela jiných, se starým Holmesem jen vzdáleně korespondujících komponentů, a tudíž z hlediska tradiční "holmesiády" mimo soutěž. Přesto, světe div se, v závěru filmu divák - či alespoň já - získává dojem, že viděl navzdory všem do očí bijícím odlišnostem Sherlocka Holmese. Možná si režisér mohl odpustit řadu gymnastických a akčních momentů - zde jej podezírám, že tak udělal natruc své bývalé manželce Madonně, která si rovněž občas ráda plete zpívání s gymnastikou -, ale závěrečné setkání se starým dobrým Holmesem prostě funguje i s nimi.