Jáchym Topol: Literární byznys už nemám rád, nechci se stát fabrikou

HN: Proč se neživíte jenom psaním?

Pro mě je nejdůležitější, abych se nestal fabrikou. Kdybych vydával každoročně knihu, rodinu bych uživil. Navíc mám to štěstí, že moje knížky vycházejí v patnácti, dvaceti jazycích. Díky tomu bych absolvoval všechna ta čtení, festivaly, literární setkání, a to by mě uživilo.

HN: Co tomu brání?

Po letech, kdy jsem to okusil, už nemám zájem. Bez uzardění to můžeme nazvat literárním byznysem, který má svou hierarchii i pravidla - systém stipendií, festivalů, čtení. Dostáváte nabídky - tu napsat esej o feminismu, tu esej o Evropské unii, tu se zúčastnit něčeho v Magdeburku... Člověk může cestovat jako rocková kapela. Ale já jsem zjistil, že to nemám rád. A protože živím rodinu, tak považuju za přirozené, když pokračuju v tradici českých spisovatelů, kteří v naprosté většině byli novináři. Od bohéma Františka Gellnera přes Poláčka po šíleného Haška. Je pro mě psychicky zajímavější být reportér v Respektu, novinář v Lidovkách nebo pracovat v Knihovně Václava Havla jako právě teď. Jsem doma a nasávám zdejší život. Už se mi stávalo, že jsem měl zglobalizovanou hlavu.