Osudová míjení ruských nešťastníků

Současné Rusko jako by bylo pro české literáty inspirativnější než vlastní reálie: po Martinu Ryšavém si tu velkou zemi na východě jako dějiště svých jedenácti povídek vybrala také debutující Dora Čechova. Sbírku nazvala Nechtěl jsem být Leninem.

Chybějící čárka nad "a" v příjmení naznačuje, že loni čtyřicetiletou autorku s Ruskem spojuje víc než jen okouzlení: jde o v Česku žijící dceru z ruské rodiny. Vládne suverénní, lapidární a přitom výstižnou češtinou a zároveň budí dojem, že se dobře vyzná také v lidech a v prostředích putinovské říše, převážně pak v Moskvě a okolí. Několik povídek je dokonce nenápadně propojeno postavami či místy: restaurací, hřbitovem či pouličním krámkem. To propojení je však jen letmé, ambice konstruovat svět nějaké vymezené komunity Čechova nemá.