Když jsem se sem stěhovala, všichni mě varovali, že během několika týdnů budu viset mrtvá někde na plotě. Říkali, že je to místo bez života, a navíc jen pro bohaté a pro blbce," směje se Susanne Wegenerová. Sedí na prosluněném náměstí u sklenky bílého vína a dívá se na ukotvené loďky, které se v rytmu vln lehce pohupují nahoru a dolů. Celá scéna se odráží v obrovských několikavrstvých, zvlněných i různě barevných skleněných fasádách okolních domů.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se