Leonid Volkov, Fjodor Krašennikov

Hlavním problémem každého opozičního hnutí v Rusku jsou obrovské rozměry země a nejednotnost lidí. Kvůli tomu všechny evropské recepty na podporu opozičních hnutí a občanské aktivity v Rusku vůbec nefungují nebo fungují špatně.

Vzdálenosti mezi velkými aglomeracemi přinášejí obrovské dopravní potíže. Už jen shromáždění lidí k tomu, aby se poradili, znamená velké výdaje a složitou logistiku. Musíme si také uvědomit, že moc v Rusku velmi dobře chápe nebezpečí ze strany organizované a sebevědomé občanské společnosti, a proto utrácí ohromné zdroje na vytváření nejrůznějších právních, organizačních a finančních překážek pro občanskou aktivitu. Krom toho nestrukturovanost občanské společnosti vytváří mimořádně vhodné podhoubí pro provokatéry a samozvance všeho druhu. V tomto stavu šlo Rusko k loňským parlamentním volbám. Bez strukturované občanské společnosti, bez skutečné opoziční strany ve volebních seznamech, bez lídrů protestního hnutí, které by uznávala jak moc, tak opozice.