Abyste si udělali obrázek o událostech v Istanbulu a porozuměli statečným lidem, kteří v ulicích bojují proti policii a dusí se jedovatými výpary slzného plynu, rád bych začal osobním příběhem. Ve svých pamětech s názvem Istanbul jsem psal o tom, jak celá moje rodina kdysi bydlela v bytech tvořících obytný dům Pamukových ve čtvrti NişantaşÄ-. Před touto budovou stál padesátiletý kaštan, který je tam naštěstí dodnes. Jednoho dne v roce 1957 městské zastupitelstvo rozhodlo, že se tento strom musí pokácet, aby se rozšířila ulice. Opovážliví úředníci a autoritářští správcové ignorovali odpor obyvatel této čtvrti. A tak v den, kdy měl být strom pokácen, strávili můj strýc, můj otec a celá naše rodina den i noc na ulici, kde u stromu střídavě hlídkovali. Tímto způsobem jsme strom zachránili, ale současně jsme vytvořili i společnou vzpomínku, za níž se celá rodina dodnes s radostí ohlíží a která nás všechny spojuje.

Zbývá vám ještě 70 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se