Martin Vrba: Proč se Klaus nemůže vrátit

Opatrně formulované úvahy o Klausově případné spolupráci s ODS silně připomínají chození kolem horké kaše. Spolupráci se svými bližními se nemůže bránit žádný člověk dobré vůle. Pouze je poněkud zbytečné hledat pro spolupráci nějakou "formu", pokud není jasné, čeho se má týkat. Vedle spolupráce se mluví také o Klausově návratu do ODS. A ten je třeba jednoznačně odmítnout. Pokusím se objasnit proč. Nehodlám hodnotit Klausovu osobnost ani žádný z jeho politických kroků. Proti jeho návratu do stranické politiky, a do ODS zvlášť, mám dvě námitky obecnějšího rázu:1) Jak se říká, nic nelze dělat bez lidí, ale nic trvalého nelze dělat bez institucí. A institucionalizace znamená dosažení nezávislosti na konkrétních osobách. Pokud by dnes ODS chtěla povolat na některá z rozhodujících míst muže, který stál v jejím čele již v roce 1991, prezentovala by se nikoli jako čitelná instituce se zavedenými pravidly, ale jako množina bezradných politických adolescentů, neschopných obstát v složitém světě bez vedení velkého otce. Výhodou demokracie oproti jiným typům vlády je právě její schopnost včas a průběžně měnit lidi ve významných funkcích. A politicky vyspělá země se pozná mimo jiné právě podle toho, jak se v ní podařilo institucionalizovat moc, tedy zbavit moc závislosti na konkrétních lidech.