Vzpomínky na Hadriena

Účelem parfému je, abyste byli šťastní. To je krédo první dámy světového parfémářství ve stylu "niche", tedy vůní, které se distribuují mimo hlavní proud obchodních řetězců a duty free a přitom patří ke světové špičce v oboru. Francouzská parfémářka Annick Goutal (1947-1999) se vyučila v dílně mistra cechu parfémářského v městečku Grasse. Někdejší nadějná klavíristka se rozhodla pro akordy formulek a parfémářských zápisů, do vůní vložila všechny své zážitky a emoce.

Její Eau d'Hadrien (1981), svěží a šťavnatý koktejl sicilského citronu, limetky, zelené mandarinky s trochou galbana a ylang-ylangu, se v syntetických a květinových osmdesátých letech objevil jako blesk z čistého nebe. A způsobil senzaci. V té době měl Yves Saint Laurent již hotový parfém Opium, právě představoval pánský Kouros a začínal pracovat na vůni Paris. Jean Patou dokončil pánskou vůni Patou pour Homme a Jean-Jacques Diener parfém Must de Cartier pro Cartiera, když se najednou objevila neznámá Annick Goutal a její Eau d'Hadrien. Parfém vytvořila pod dojmem knihy Marguerite Yourcenarové Vzpomínky na Hadriena.