Jedním z problémů, s kterými se čeští exportéři potýkají, je vymáhání pohledávek vůči svým zahraničním obchodním partnerům. Riziko vzniku tohoto problému lze značně snížit už v době uzavírání smlouvy, a to sjednáním rozhodčí doložky. Pokud smlouva v mezinárodním obchodu neobsahuje rozhodčí doložku, budou v případě vzniku sporu (například z důvodu nezaplacení dodávky) o případném nároku rozhodovat národní soudy.
Vezměme si příklad: český exportér dodá americkému partnerovi zboží určené pro prodej v Brazílii, nedostane však zaplaceno. Pokud smlouva neobsahuje rozhodčí doložku, bude se muset se svým nárokem obrátit na národní soudy. První (v některých případech poměrně složitou) otázkou je, kde se soudit. Pokud by se český exportér rozhodl soudit se v České republice, nebude mu případná výhra nic platná, pokud jeho obchodní partner nemá majetek v České republice, na kterém by bylo možné rozsudkem přiznanou pohledávku vykonat. Výkon rozhodnutí národních soudů totiž není možný v jiných státech, pokud mezi těmito státy neexistuje mezinárodní smlouva, která by tuto otázku upravila. Český exportér tedy bude mít v ruce rozhodnutí, které mu bude, lidově řečeno, k ničemu.
Český exportér se tedy bude muset soudit ve státě, kde má jeho obchodní partner majetek, v tomto případě tedy v USA, případně v Brazílii. I tady však vzniká problém: může se stát, že exportér uspěje u soudu v USA, nakonec však zjistí, že většinu svého majetku má dlužník v Brazílii a nešťastná situace s nevykonatelným rozhodnutím se opakuje.
ROZHODČÍ DOLOŽKOU PŘEDEJDETE PROBLÉMŮM
Pokud však exportér sjedná rozhodčí doložku, s výše uvedenými problémy se nesetká. Díky Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (Newyorská úmluva či Úmluva) je možné rozhodčí nález vykonat v kterémkoliv ze 149 států, které jsou jejími smluvními státy. Český exportér tedy bude moci rozhodčí nález vzít a požádat o jeho výkon národní soudy v kterémkoliv státě, kde má dlužník svůj majetek. V našem příkladu bude mít tedy na vybranou, zda se rozhodne pro výkon v Brazílii či v USA.
JAK VYUŽÍT VÝHOD NEWYORSKÉ ÚMLUVY
Český exportér musí předně sjednat rozhodčí smlouvu, a to v písemné formě. Dále je třeba, aby v rozhodčí smlouvě sjednal místo konání rozhodčího řízení v některém ze států, které jsou smluvními stranami Newyorské úmluvy. Seznam států, které k Newyorské úmluvě přistoupily, je zveřejněn na internetu. Pokud by totiž bylo místo konání rozhodčího řízení v jiném státě, mohl by být výkon rozhodčího nálezu za určitých okolností odepřen.
Dalším krokem, který je dobré učinit před uzavřením rozhodčí smlouvy, je kontrola, zda stát, ve kterém pravděpodobně bude v budoucnu žádán výkon rozhodčího nálezu, je smluvním státem Úmluvy a zda neučinil při svém přistoupení k Úmluvě některou výhradu. Jedna z výhrad například omezuje použití Úmluvy pouze pro uznání a výkon rozhodčích nálezů vydaných na území jiného smluvního státu.
Pokud budou výše uvedené kroky dodrženy, má český exportér velkou šanci, že se mu jeho pohledávku podaří na jeho zahraničním partnerovi vymoci. Newyorská úmluva sice stanoví důvody, pro které může národní soud výkon rozhodčího nálezu odepřít (například pokud by byla rozhodčí smlouva neplatná, pokud byl rozhodčí nález zrušen ve státě místa konání rozhodčího řízení), soudy však mají diskreci a mohou vykonat i ty rozhodčí nálezy, u kterých jsou dány důvody pro odepření jejich výkonu. Jsou známy případy, kdy například došlo k výkonu rozhodčích nálezů, které byly mezitím zrušeny národním soudem ve státě místa konání rozhodčího řízení. Nespornou výhodou rozhodčího řízení je tak snadný výkon rozhodčích nálezů v zahraničí.
AUTOŘI:
Zbyšek Kordač, advokát
Tereza Kyselová, Weinhold Legal
zbysek.kordac@weinholdlegal.com
tereza.kyselova@weinholdlegal.com
Ilustrační foto: Shutterstock
