Turecká republika v roce 2012 podle parity kupní síly představovala největší blízkovýchodní ekonomiku (před Íránem a Saúdskou Arábií). Turecko je členem skupiny států G20 a je považováno za nově industrializovanou, rozvíjející se ekonomiku. HDP Turecka v roce 2011 dle parity kupní síly odpovídal asi 1260 miliardám mezinárodních dolarů. To pro názornost znamená, že pokud by ve jmenovaném roce hypoteticky došlo k přidružení Turecké republiky k Evropské unii, hospodářská síla EU by vzrostla přibližně o 10,7 procenta.
Hospodářství Turecka ovšem není pozoruhodné jenom velikostí absolutního výkonu své ekonomiky, nýbrž také svým růstovým potenciálem a značnou hospodářskou provázaností s EU, kterou lze vysledovat z dat Světové banky. Meziroční nárůst HDP tureckého hospodářství dosahoval mezi lety 2005 a 2011 průměrně asi 4,8 procenta, přičemž v případě EU stejný indikátor vykázal hodnotu jen 1,2 procenta. V této periodě Turecko zaznamenalo největší meziroční růst v roce 2010 (9,2 procenta) a největší meziroční pokles v roce 2009 (minus 4,8 procenta).
Z hlediska ekonomické úrovně Turecko zaostává jak za Českem, tak i za průměrem Evropské unie. HDP na osobu Turecka dosahoval v roce 2011 podle parity kupní síly 17 110 mezinárodních dolarů. To poukazuje na zhruba 1,9krát horší životní úroveň oproti průměru EU a 1,5krát horší situaci ve srovnání s Českou republikou. Na bázi faktu, že průměrný meziroční nárůst populace Turecka byl mezi lety 1990 a 2011 asi 2,9krát pomalejší než průměrný meziroční nárůst jeho HDP, je možné usoudit, že turecká životní úroveň se v budoucnu (za předpokladu nezměněných okolností) bude poměrně rychle zlepšovat.
Strukturální rozdělení hospodářství Turecka odpovídá stupni rozvoje tamní ekonomiky. V roce 2011 přispívaly jednotlivé složky ekonomiky k tvorbě celkového produktu země následovně: služby 63 procent HDP, průmysl 27,9 procenta HDP a zemědělství 9,1 procenta HDP. Z dat Světové banky lze vyvodit závěr, že během posledních třinácti let docházelo k pozvolnému nárůstu významu služeb na úkor průmyslu i zemědělství.
DŮLEŽITÝ PARTNER NEJEN PRO EVROPU
Otevřenost ekonomiky Turecké republiky (měřená podílem obratu zahraničního obchodu na HDP) je asi 56,4 procenta (rok 2011). Při srovnání Turecka s jinými zeměmi podobné velikosti tak můžeme říci, že země patří ke státům s poměrně pokročilou úrovní liberalizace zahraničního obchodu a integrace do světového hospodářství.
Mezi důležité exportní partnery Turecka patří mimo jiné Německo, Velká Británie, Itálie a Rusko, ale také Irák a Írán. K jeho významným importním partnerům patří Rusko, Německo, Čína, USA či Itálie. Mezi lety 2001 a 2011 docházelo ke kontinuálnímu nárůstu importu i exportu Turecka, který byl pouze v krizovém roce 2009 přerušen meziročním propadem obou složek zahraničního obchodu (pokles importu asi o 27,5 procenta a pokles exportu asi o 17,9 procenta). V roce 2011 činil obrat zahraničního obchodu Turecka 436,9 miliardy amerických dolarů.
Na celkovém vývozu Česka se Turecká republika v roce 2012 podílela 1,1 procenta (1,7 miliardy dolarů). Podíl Turecka na dovozu České republiky byl ve jmenovaném roce roven 0,8 procenta (1,1 miliardy dolarů). Nejdůležitějším obchodním artiklem, který Česko do Turecka vyváží, jsou silniční vozidla. Jejich vývoz se v roce 2012 meziročně zvýšil o 40,9 procenta. Z hlediska dovozu Česka představují nejdůležitější zbožovou skupinou rovněž silniční vozidla, uvedl Český statistický úřad.
BRZDOU JE TURECKÁ ENERGETIKA
Budoucí úspěšnost Turecké ekonomiky je závislá na vývoji její konkurenceschopnosti. Ta se podle Institute for Management Development, World Competitiveness Center v případě Turecka zlepšila. V roce 2013 obsadila země na škále konkurenceschopnosti ekonomik 37. příčku z 60 hodnocených států, což je o deset příček lepší umístění, než které země zaznamenala v roce 2009. Česko (pro srovnání) roku 2013 obsadilo 38. příčku, ovšem její konkurenceschopnost má v posledních letech sestupnou tendenci.
Největším potenciálem Turecké republiky je dynamika její ekonomiky, vhodná struktura pracovní síly, přístup k financování, politická stabilita, relativně nízká nákladovost výroby a věkové spektrum populace (zhruba čtvrtina populace spadá do skupiny 0-14 let).
Mezi slabiny turecké ekonomiky patří například potenciální geopolitické riziko (Sýrie, Irák) a nedostatečně rozvinutá infrastruktura země (zejména v energetice, silniční a železniční dopravě). Ačkoliv se zdá, že se v energetickém sektoru situace postupně zlepšuje (mezi lety 2005 a 2011 bylo tempo meziročního růstu HDP zhruba rovno růstu energetické produkce), v dlouhém období (mezi lety 1990 a 2011) byl růst HDP 2,4krát rychlejší než růst celkové energetické produkce země. Zaostávání rozvoje v oblasti energetického sektoru za ekonomickým růstem nemá na udržitelnost hospodářského vývoje Turecké republiky dobrý vliv.
Turecko pro Česko představuje vhodný prostor pro obchodní expanzi. Nové příležitosti v oblasti energetického sektoru by českým společnostem mohlo přinést například zmíněné zaostávání vývoje Turecka v oblasti energetiky za růstem tureckého HDP a nutnost srovnání těchto trendů. Lze však očekávat, že jisté možnosti českým firmám přinese také rozvoj v oblasti cestovního ruchu v Turecku nebo vývoj v tamějším primárním sektoru.
Autor pracuje pro odbor ekonomických analýz, MPO
