Česko zažilo svého druhu euforii. Když se vůči Bohuslavu Sobotkovi děla zjevná nespravedlnost, resp. když čelil odstřelu či velkému podrazu, zvedla se najednou velká vlna solidarity. I když to byl tentýž Sobotka, který se ještě donedávna tvářil, že bude klidně vládnout s podporou komunistů, kdyby to náhodou vyšlo.

Leckdo z této vlny solidarity usoudil, že když se v Česku někomu děje nespravedlnost, "lid" se za něj postaví. (Na to bych jako na princip či národní vlastnost zase tak úplně nesázel. Když se stalo něco podobného Jiřímu Paroubkovi v podobě Kubiceho zprávy, všichni mu to zlomyslně přáli, protože to přece byl nabubřelý a nesympatický bafuňář s bradavicí - to je ale teď vedlejší.) Každopádně se všechno odehrálo tak dobře a hladce, až si člověk řekl, že to vypadá až příliš hezky, než aby to mohla být pravda.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se