Každá malá země, země s minoritním jazykem, jako je Česká republika, čelí výzvě, jakým způsobem se postavit k jazykovým rozdílům. Na jedné straně je vlastní jazyk součástí kulturního bohatství, jsou v něm napsána hlavní díla literatury a vědy, na straně druhé to znamená, že jsme jen sami pro sebe, bez kontaktu s okolním světem.
Před dvěma sty lety to možná mohlo stačit, dalo by se říci. A nyní, v takzvaném globalizovaném světě, už nikoli. Ale ani to není tak docela pravda. Zkuste přijít na období, kdy český národ nepotřeboval komunikovat se zahraničím. Nejsem historik, ale mám dojem, že znát minimálně německy bylo nutné pro střední vrstvu měšťanstva ve století sedmnáctém, devatenáctém i za První republiky. Otec mého dědečka se jako rolník německy perfektně domluvil, protože to prostě bylo nezbytné. Aniž by kdy slyšel něco o globalizaci.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení