Cílování inflace jako způsob provádění měnové politiky se začalo prosazovat před čtvrtstoletím. Od doby, kdy centrální banka Nového Zélandu přišla na přelomu let 1989 a 1990 s touto novou měnovou politikou, se počet explicitních "cílovačů inflace" zvýšil na více než třicet. Na první pohled se může zdát, že se jedná o jakousi módní doktrínu, která z nějakého důvodu zachvátila měnovou teorii i politiku.

Důvod, proč se centrální banky začaly přiklánět k cílování inflace, však má hlubší opodstatnění. Předně je třeba říci, že tento režim má za sebou slušné výsledky, protože cílování inflace vedlo v drtivé většině zemí k nízké a hlavně stabilní míře inflace. Nicméně příklon centrálních bank k cílování inflace nebyl a není důsledkem toho, že by to bylo ideální. Spíše je to důsledkem toho, že jiné režimy měnové politiky s sebou přinášejí problémy mnohem větší.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se