Michal Musil: Vzpruha antikomunismu

Cítili byste se dobře, kdyby byli čeští komunisté za nynějšího napětí mezi Ruskem a Západem členy vlády? Nešimralo by vás v žaludku, kdyby vládl menšinový sociálnědemokratický kabinet závislý na poslancích KSČM? Žádal by šéf komunistů Filip, aby vláda pod jeho kontrolou prosazovala větší smířlivost k Putinovu režimu, jak o tom hovořil minulý týden ve sněmovně?

Ty otázky nejsou tak hypotetické. Loni touto dobou se zdálo, že česká komunistická strana směřuje k nějaké formě účasti na vládě. Minimálně k tomu, že po volbách sice nebude mít své ministry, ale ČSSD se o ní bude opírat. Ponechme stranou, proč se tak nestalo - jisté je, že ačkoli by šlo o symbolický předěl po 25 letech od pádu komunistické diktatury, mnozí začali tuto představu přijímat a smiřovat se s ní. Zatáhnout komunistickou stranu do hry, zmnožit tím do budoucna varianty pro vytváření koalic ve sněmovně, dát komunistickým politikům odpovědnost, ať ukážou, co umí, nebo ať se znemožní - to zní rozumně, udělali to přece kdysi ve Francii, antisystémové strany občas bývají zataženy do vlád v jiných zemích, ale demokracie se nezhroutila.