Deset let v Evropské unii: máme důvod k oslavám?

Před deseti lety vstoupila Česká republika do Evropské unie. Při příležitosti připomenutí si tohoto výročí jsme měli možnost slyšet od bývalého prezidenta, jakým způsobem hlasoval v referendu o vstupu Česka do EU, a také názor jednoho z bývalých premiérů, který by se nebál z EU dokonce vystoupit, pokud se EU nezreformuje. Je tedy uplynulých deset let z pohledu české ekonomiky důvodem k oslavě a jaké výzvy nás čekají do budoucna?

Je tristní číst a poslouchat klišé, která viní Evropskou unii ze všech negativních jevů ve společnosti. Spolu s americkým filozofem Hubbardem můžeme konstatovat, že "pesimista je člověk, který postaven před dvě zla, vybere si obě". Není proto nikdy od věci připomínat základní a nezpochybnitelné skutečnosti, které se staly součástí naší současnosti a které naši společnost během deseti let našeho členství v EU zkultivovaly.

VSTUP NA VNITŘNÍ TRH EU

Garance svobod volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu přinesla nejen výhody ve formě snížených nákladů a nových příležitostí, ale přinesla i vnější tlak na tuzemské podnikatele.

Zejména vstup České republiky na vnitřní trh znamenal zásadní přínos pro naši ekonomiku. Odstranění tarifních a netarifních bariér pro volný pohyb zboží přineslo českým podnikům nové exportní příležitosti. V roce 2004 zaznamenala Česká republika meziroční nárůst exportu o 25 %, na čemž se významně podílely malé a střední podniky. Dnes čtyři pětiny domácího vývozu směřují právě do zemí Evropské unie.

Již samotný závazek vstupu do EU výrazně vylepšil profil České republiky v očích zahraničních investorů a následné členství v unii vytvořilo ještě příznivější podmínky pro příliv zahraničních investic. Ty umožnily vznik nejen nových výrobních kapacit, ale přinesly také moderní manažerské know-how.

V prvních čtyřech letech našeho členství v Evropské unii výrazně rostl český hrubý domácí produkt (zhruba 6 % ročně), což můžeme z velké části přičíst právě působení Česka na vnitřním trhu EU. Naše členství v unii však s sebou přineslo i větší konkurenci pro naše podniky, které se musely novým podmínkám v relativně krátké době přizpůsobit.

Počáteční optimismus však po pěti letech poněkud opadl. Reálná ekonomická konvergence k zemím eurozóny, která vrcholila v roce 2009 (83 % průměrné výkonnosti EU), se v souvislosti s hospodářskou krizí výrazně zpomalila. Naším cílem je však této úrovně nejen opět dosáhnout, ale za pomoci všech nástrojů a možností, které členství v EU nabízí, ji překonat.

LIBERALIZACE V OBLASTI SLUŽEB

Z pohledu České republiky a jejích zájmů v EU bylo v posledních deseti letech klíčové přijetí směrnice o službách v roce 2006. Tato směrnice do značné míry liberalizovala sektor služeb napříč unií a podle konzervativního odhadu Evropské komise měla do roku 2012 za důsledek celoevropský růst ve výši 0,8 % HDP. Skutečně volnému pohybu služeb však stále brání některé nadbytečné a neopodstatněné překážky, na jejichž odstraňování musíme nadále pracovat. V rámci našeho úsilí o prohloubení vnitřního trhu se soustředíme také na to, aby podnikatelé a spotřebitelé měli na vnitřním trhu rovné podmínky a aby jejich důvěra v přeshraniční obchod v rámci EU nadále rostla.

Dobře fungující vnitřní trh, který zůstává jednou z hlavních priorit České republiky v oblasti evropské politiky, může významně přispět k nastartování nového růstu EU, který bude postaven na stabilních základech a větší konkurenceschopnosti.

Zásadní otázkou pro vládu České republiky, ale také pro naše občany a podnikatele bude v nadcházejícím období další směřování České republiky v rámci EU. Lze očekávat, že se Česko bude přibližovat takzvanému gravitačnímu jádru evropské integrace s cílem vstoupit v příštích deseti letech do hospodářské a měnové unie a stát se členem eurozóny. Musíme si uvědomit, že přijetí eura může pro naše hospodářství znamenat prorůstový impulz, což ocení především exportně orientovaní podnikatelé. Přínosem pro podniky bude zejména snížení transakčních nákladů souvisejících s jednotnou měnou a odstraněním nutnosti pojišťování proti výkyvům kurzů. Přijetí eura jistě přináší i některá úskalí. Členství v eurozóně bude pro Česko znamenat nové povinnosti a sdílenou odpovědnost, o nichž je třeba s našimi občany a podnikateli vést férovou a poctivou diskusi.

Vstup do eurozóny ovšem neproběhne ze dne na den a je třeba hledat optimální načasování tak, aby ze svého členství jak v EU, tak v eurozóně měla Česká republika i její občané a podniky co největší prospěch. Odpověď na úvodní otázku tedy zní: ano, je důvod slavit, i když v části společnosti je členství v Evropské unii vnímáno spíše s prvky kocoviny.

Tím spíše je potřeba informační deficit o výhodách členství neustále odstraňovat. Pokud budeme zodpovědně přistupovat k našemu členství a využívat všech možností, které z něj plynou, miska vah s klady rozhodně převáží.

Autor je náměstek ministra průmyslu a obchodu press@mpo.cz

Nárůst exportu

25 %

činil v roce 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, meziroční nárůst exportu. Nyní čtyři pětiny domácího vývozu směřují do zemí EU.

Tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder (druhý zprava) a premiéři Česka a Polska Vladimír Špidla (vlevo) a Leszek Miller (vpravo) následovaní komisařem EU Günterem Verheugenem přešli 1. května 2004 po mostě přes řeku Nisu na česko-polsko-německém trojmezí, aby oslavili rozšíření Evropské unie.
Archivní foto: ČTK

Na archivním snímku je Chrám svatého Víta, Václava a Vojtěcha ozářený ohňostrojem, který byl odpálen v noci na 1. května 2004 z pražské Letenské pláně na oslavu vstupu Česka do EU.
Archivní foto: ČTK